Přidat názor k článku Digitální tma

Několik let poté, co jsem se odstěhovala od rodičů, jsem TV neměla a většinou mi nechyběla (občas jsem litovala, když jsem zjistila, že dávali něco, co bych ráda viděla). Když jsem začala bydlet samotná, tak mi byla zakoupena rodiči. Děsně jsme protestovala , že jí nepotřebuju, ale nakonec jsem byla ráda, protože mi samotné bylo trochu smutno, rádio má signál mizerný (Vltavu dodnes oplakávám) a internet jsme neměla. Takže jsem jí občas pouštěla jako kulisu. Co se přistěhoval manžel, tak jí zapneme tak na 4h týdně.
Pokud jde o TV jako o žrouta času, nevidím řešení v tom ji nemít,ale naučit se s ní zacházet. Prostě si umět vybrat, co opravdu chci vidět a kvůli tomu ji zapnout. Ne kvůli tomu, že teď zrovna nemám co na práci, tak budu čučet, co bedna nabízí (leda vyjímečně, párkrát do roka na mě tenhle stav taky přijde a pak třeba při nemoci). Na DVD taky není všechno a musíte ještě vědět, co chcete. Díky TV občas objevím věci, po kterých bych sama od sebe nepátrala (hlavně dokumenty, některé filmy). Jinak naši při rekonstrukci vystěhovali TV z obýváku do podkroví a už tam zůstala. Kouká se na ní od tý doby mnohem míň. Takže nemít jí na očích pomáhá