Přidat názor k článku Rodiče chtějí jesle. A co na to děti?

Netroufala bych si někoho kritizovat a nutit, aby byl déle doma s dětmi, jen si vzpomínám na dobu, kdy jsem bydlela na okraji Prahy, kde nebyly žádné jesle, školka od 3 let. Měla jsem dvě děti v rozmezí 15 měsíců, práce doma hodně, tehdy žádná automatická pračka, žádná pomáhající babička, manžel přicházející domů kolem šesté hodiny večerní, vše bylo jen na mně.Jediný obchod - konzum - kde jsem stála třeba hodinu frontu, jedno dítě v kočárku a druhé na ruce..Ale nakonec mi ani nevadilo, že nejsou jesle, i když upřímně řečeno jsem se občas doma nudila - ne tedy nedostatkem práce, to ani omylem, ale nedostatkem možnosti kulturního vyžití apod. Dnes je situace naprosto jiná, tehdy nebyla žádná mateřská centra, žádná krásná hřiště pro děti atd.atd. Pak jsem nastoupila do práce, dceři 4 a synovi 3 roky, vzpomínám si, že musel umět vázat tkaničky, šel do školky v září a tři roky mu byly až za devět dní, ale udělali výjimku a tkaničky vázat uměl...dnes občas říkám pětiletému vnukovi, jinak velice šikovnému - tvůj strejda musel umět vázat tkaničky ve třech letech a tobě je váže paní učitelka..je pohodlný se to naučit, když ho nic nenutí, můj syn prostě musel, jinak by ho nevzali. Byla jsem tehdy dost uhoněná, do práce dojížděla vlakem, školka zavírala v 16 hodin, proto ta zkrácená pracovní doba. Vůbec jsem si ale nedokázala představit, že bych dvě děti mladší tří let ráno táhla do nějakých jeslí..i když možná pokud bych měla dítě jen jedno, tak od dvou let bych si to představit dokázala. Ale u mladšího v žádném případě. Kdysi na devítiletce jsme měli praxi v jeslích, v rámci pracovního vyučování. Nebylo mi ještě ani 15 let,sama odrostlé dítě, ale dívala jsem se na ty maličké dětičky, často půlroční - a bylo mi jich hrozně líto, ležely v postýlce, brečely, ale sestra nemohla všechny pochovat...když jsme tam byli se školou, tak jsme je chovali. A zůstalo to ve mně, že bych nikdy dítě nedala do jeslí dřív, než začne chodit a mluvit - aby mohlo říci, co ho trápí. Moje děti mluvily od roku a půl. A dcera během dvou porodů vystudovala vysokou školu, denní studium a protože já jsem pracující babička, ještě jsem nedosáhla důchodového věku,tak jsem jí pomáhala občas, odpoledne, o víkendu. A obvykle jsem docela trnula, když chodila na zkoušky a děti hlídaly nějaké kamarádky apod., které samy ještě vlastní děti neměly a navíc moje vnoučata ještě neuměla mluvit...a tak je tomu i v jeslích. Pokud se větším dětem něco nelíbí, něco je trápí, tak jsou to schopné říci - a ty maličké prostě nemají šanci.