Přidat názor k článku Nůžky

To je právě ten problém , se kterým se třeba já potýkám.
Jsem někde, kde jsou děti různého věku , hrají si , rodiče tam buď nejsou ( i na písku jsou děti samy) nebo jsou někde na lavičce. A k našemu malému přijde holčička, chce vlézt na skluzavku po schodech, náš malý také, vidím že ona tam bude rychleji , kluka uhnu a ona jde a postaví se přímo před něj aby kluk nemohl na horu a stojí. Tak co teď, buď teda řeknu :prosím tě vylez nahoru, nebo zbalím kluka a jdu pryč bez jediného slova. Tak co je správně. Nemůžu roční dítě nechat u skluzavky samotné aby si to vyřídilo samo. Ostatně mu o skluzavku ani nejde, jde mu o to se něčeho držet a někam lézt když někdo chce jít uhne se. Pokud holčičce něco řeknu, můžu se dostat do problému s matkou, pokud se nepokusím o to aby teda vylezla a uvolnila místo tak co učím svoje dítě? Tady nejde jen o to, že máme každý jiný úhel pohledu na bezpečnost, tady jde o to , že každý máme jiný úhel pohledu na všechno. Nevím co rodiče , kteří nechávají své malé děti bez dozoru vlastně čekají? Že je někdo usměrní ( ty děti) a oni mají pokoj ( ty rodiče)? POtom by ale jistě nenadávali , kdyby jiný rodič zasahoval do činnosti jejich dítěte. Já mám na to ten názor, že moje svoboda končí tam, kde končí svoboda jiného. A to platí i o dětech.
Mnohokrát se snažím přehlížet a říkám si co je ti do toho. Ale jsou situace , kdy tohle prostě nejde. Např. jsem byla svědkem toho, že kluk zavíral na visací zámek spolužáka do šatní skříňky.