No upřímně, my lítali také cca od školkových let okolo baráku. Sice mám starší sourozence, ale kde ti byli???
A dokonce mi jednou na hlavu skočil sousedovic kohout, co byl normálně puštěný za barákem.. Příjemné to nebylo, ale asi jsem to přežila
.
Boulí bylo požehnaně, kdykoliv jsme se zranili, tak jsme došli domů (přijde mi, že člověk byl tak nějak víc opatrný bez toho dozoru), případně došli pro pomoc druhým, případně jsme řvali jak tur a tak příšlušná matka většinou doběhla, znajíc řev svého potomka. Ale nepamatuji úmrtí malého dítěte následkem úrazu. Jo byl u nás ve vsi takový úraz, ale to už byli chlapci celkem "velcí", řekla bych desetiletí a ty už člověk asi tak moc nehlídá ne???
V době, kdy neexistovaly skleničky s jídlem, pralo se v ruce nebo ve vířivé pračce a růčo máchalo a muselo se dělat dřevo na zimu - podotýkám, že to není zas tak dávno - tak prostě nebylo kdy, dívat se celé odpoledne, jak si děti hrají. A auta měli i u nás v ulici převážně mladí a "blbí" kluci, co nebrali moc ohledy. Ale srážce nezabráníte i když na to koukáte!
Takže ano, jste mírně úzkostlivá dle mého názoru.