Přidat názor k článku Česká matka 21. století

Píšu jen v krátké pauze na spánek jednoho z dětí a omlouvám se, jestli se budu opakovat.

Opravdu nevím, kde bere autorka informace. To nemyslím sarkasticky. Moje zkušenost je ohraničená Velkou Británií, kde se teprve nyní začíná projevovat trend, že matka zůstane doma. Není nijak podivné, když dítě odloží do vysoce specializovaných, perfektně vybavených a nesmírně drahých jeslí už ve věku pouhých 6 týdnů. Když je broukovi šest měsíců, je už statistická pravděpodobnost (čísla bohužel k dispozici nemám), že máma odchází do práce a on do jeslí, výrazně vyšší než u nás „na východě“. Ve třech letech už je ve školce drtivá většina, protože už čtyřleté děti nastupují do školy. Měla bych ale dodat, že k návratu do práce nutí britské ženy obrovské hypotéky, které musí s partnerem splácet i tlak společnosti. Podle toho, co jsem vypozorovala, je v určitých profesích – vysoce kvalifikovaných – na ženu vyvíjen nátlak, aby se co nejdříve do práce vrátila a nezakrněla.

Uznávám, že vybavenost je tam v MNOHA směrech lepší.
Ještě bych dodala, že práce na částečný úvazek je v Británii mnohem častější než zde, ale i tam si maminky stěžují, že se na ně kolegové dívají skrz prsty, že udělají stejné množství práce jako plně zaměstnaní kolegové, ovšem za polovinu peněz.... Taky by byla dobrá možnost pracovat z domova, některé profese totiž mohou svou práci vykonávat z domu, prostřednictvím telefonu, mailu a faxu. To tu zatím neznám.

Sama si beru práci, abych totálně nezblbla, a teď po druhém dítěti – protože mi trvalo neskonalé déle se dobrat jakéhos hlídání obou dětí, rok a půl – se po krůčcích vracím a zjišťuju, že je to nesmírně těžká práce, že už mi ten mozek nemyslí, že napíšu rybi!! s měkkým i a ani mě to netrkne!! Pak propadám depresi, protože zatímco já dělám špatně svou profesní práci, někdo jiný za mě dělá mou každodenní práci, tedy hlídá moje děti. Stejně jako Halka bojuju za to, abych mohla pracovat, protože pak si víc vážím svých dětí, víc se na ně těším, měla jsem totiž smysluplně vyplněnou pauzu z maminkovské rutinny.

Na závěr chci říct, že nevidím mateřskou jako ztrátu času ani z profesního hlediska – vždyť, kdo člověka naučí větší trpělivosti, rozhodnosti a vyjednávacím fintám než vlastní děti?