Česká matka 21. století

V současné době jsem na mateřské dovolené se dvěma malými dětmi. V „kondici“ se udržuji pouze malým pracovním úvazkem, takže radosti i strasti ženy v domácnosti zažívám na vlastní kůži. Často si kladu otázky typu: Jaký bude osud toho, co bylo po tisíciletí prazákladním stavebním prvkem společnosti? Jak se asi bude vyvíjet rodina a společnost? Pozastavil se někdo nad tím, jakým směrem by se do budoucna mělo ubírat řešení životních problémů žen v domácnosti?

S každodenními, stereotypně se opakujícími povinnostmi ženy v domácnosti se dostaví pocit marnosti a ubíjející bezvýchodnosti. Nikdy není dostatečně uklizeno, vypráno, vyžehleno a uvařeno tak, aby nebylo zapotřebí začít s tím vším zítra zase hezky od začátku! Museli bychom snad přerušit své bytí, aby matka mohla dokonale prožít svůj pocit extáze ze stavu „mám vše hotovo“.

Jak z toho ven? Jak se při celodenním kolotoči vaření, přebalování, žehlení a nakupování udržet psychicky vyrovnaná, v duševní kondici?

Ideální aristokratka

Dnešní ideál vzorné ženy má kořeny patrně ve středostavovské měšťanské společnosti 19. století. V tomto období vznikl obraz ženy v domácnosti: vzorné manželky a hodné matky. Tento obraz pochází tedy z doby, kdy žena nemusela pečovat o domácnost sama – kuchařka měla na starosti jídlo, chůva malé děti. Hospodyně tak měla více času sama pro sebe. Tyto poměry pak přetrvaly až do počátku 20. století.

Ještě před druhou světovou válkou vzhledem k nezaměstnanosti bylo vyloženě nežádoucí, aby šla zaopatřená žena pracovat. Teprve válka tuto situaci změnila, v mnoha případech žena zůstala na obživu celé rodiny sama. Tam, kde muži rukovali na frontu, ženy je musely nahradit v práci. Dokonce ani těžký průmysl nezůstal doménou mužů.

V padesátých letech významně vzrostl podíl žen v celkovém počtu pracujících. V socialistických zemích byla ženám podsouvána role pracovnice. Úloha výchovy další generace k mateřství byla opomenuta úplně. A když se přece nějaký politik snažil prosazovat představu ženy matky – hospodyně, byl obviněn, že brzdí rozvoj národního hospodářství. Děti tedy zůstávaly v celodenní péči jeslí, školek a školních družin. V západních zemích byla ženám též dána příležitost chodit do práce, avšak nebyly-li na práci existenčně závislé, upřednostňovaly trávit svůj čas s dětmi.

V období „polistopadovém“ nastoupily emancipace a důraz na individualitu a mnoho žen jim obětovalo svou roli matky.

Mateřství po česku

Na druhé straně však u nás stále jsou ženy, jež na svou jedinečnou roli nerezignovaly a matkami se staly. Jak se tyto ženy mají?

Zatímco nastávající maminky v západním světě jsou na své měnící se tvary patřičně hrdy, u nás těhotenství rozhodně není považováno za období, kdy by si ženy hrdě razily bříškem cestu vpřed! České maminky se dle mých pozorování za svá zakulacující se bříška většinou stydí. Potkat na ulici ženu ve vysokém stupni těhotenství v elastickém pestrobarevném tričku a kalhotách těsně obepínajících všechny její křivky je v západní Evropě či Americe dnes už jevem takřka běžným. My Češky se však smíříme s legínami, které jsou vlastně jen synonymem pro tepláky, a v tichosti se stahujeme do pozadí, kde se v radostném očekávání připravujeme na chvíli velkého třesku.

A když už je to vytoužené miminko na světě, nastávají další komplikace. Uvědomil si někdo z těch, kteří nejsou s dítětem bezprostředně spjatí – třeba i tatínkové – kolik je míst nepřístupných s kočárkem? Na mnohých obchodech, poštách či bankách jsou nalepeny etikety s přeškrtnutým kočárkem. Znamená to snad, že maminky zde nejsou vítány? Nebo u lékaře: Jak se dostat s kočárkem do čtvrtého patra? Zatelefonovat chůvě ve většině případů vůbec nepřipadá v úvahu. Hlavně z hlediska finančního. V lepší situaci se nabídne babička, teta nebo sousedka, že s mazlíčkem na chvilku zůstane.

Není proto divu, že většina maminek mateřskou dovolenou pouze přežívá, nikoliv prožívá! Jsou doma a nějaký rok to prostě musejí vydržet! Ženy v západní Evropě mají problémů daleko méně. Téměř každá z nich má k dispozici vlastní automobil a na parkovištích u obchodních center vyhrazeno místo pro matky s dětmi přímo před vchodem. Nákupní vozíky jsou upraveny i pro ty nejmenší a pro ty starší jsou zdarma k dispozici dětské koutky, a to i v čekárnách u lékaře, i když se nejedná právě o pediatry. Pokud se žena rozhodne strávit čas bez dítěte, automaticky zavolá paní na hlídání, která je kdykoli k dispozici.

Žena v domácnosti nezná hranice

Pracovní den ženy v domácnosti se liší od pracovního dne v jiných zaměstnáních. Jestliže někdo pracuje 40 hodin a 56 hodin spí, zůstává mu stále 72 hodin na osobní sféru. Žena v domácnosti tyto hranice nezná! Mateřská dovolená není ani náhodou dovolenou v pravém slova smyslu. Je to období, které klade na ženu tak vysoké nároky, že jim vlastně ani není možno dostát! Žena, která se často zcela bez přípravy ocitne uzavřená s dítětem do čtyř zdí, má před sebou těžkou zkoušku, z níž ani ona, ani její rodina a blízcí nemusejí vyjít bez šrámu.

Mnoho matek by rádo o domácnost pečovalo na plný úvazek, pokud by jejich partner dokázal zabezpečit rodinu tak, aby její životní úroveň netrpěla. To se však řadě mužů nedaří a ženy jsou nuceny k tomu, aby se na mateřské dovolené snažily něco si přivydělat. Matka s malými dětmi tedy opravdu neví, kam dříve skočit.

O koloběhu čtyřiadvacetihodinové péče se i mnozí psychologové vyjadřují jako o zátěži, která je pro jednoho člověka trvale nezvladatelná. Ženy na mateřské dovolené se často dostávají do hluboké sociální izolace. Mohou se začít dostavovat pocity vydělení ze společnosti, vzájemně se mísící s nejistotou. Často jsou ženy uzavřeny ve svých bytech, neuroticky soustředěny na své dítě. Odtud je již krůček k manželským a partnerským rozkolům a krizím.

Zcela specifickým rysem v péči o dítě je dlouhodobé nevyužívání a nerozvíjení některých schopností matky. Jednotvárnost práce v domácnosti v kombinaci s omezenými sociálními kontakty vrhá matku s dítětem do silné vzájemné závislosti, která je nazývána emocionálním skleníkem nebo také syndromem „čtyř stěn“. Lehce zde mohou nabíhat pocity méněcennosti a bezmocnosti, jež někdy přerostou až v panické poruchy a deprese.

Mnoho žen na mateřské dovolené by přitom rozhodně uvítalo možnost kombinace práce s péčí o domov. Spousta z nich by si ráda našla zaměstnání na částečný úvazek – což však není bez pomoci s péčí o dítě prakticky možné.

Díky moc, mami!

Potřebná je zde silná podpora ze strany nejbližších, která dá ženě prostor vymluvit se z toho, co ji trápí, co se v jejím životě děje a s čím je nespokojena. Optimálním řešením pro ženu na mateřské dovolené je pak práce na částečný úvazek, samozřejmě nejlépe v oboru! Taková práce umožní matce nejen přivýdělek, ale hlavně pocit, že stále stačí i na jiné věci než na umývání dětských zadečků. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že takové pravidelné aktivování šedé kůry mozkové má blahodárný vliv nejen na psychiku ženy, ale i atmosféru celé rodiny. Ta se po celém dni těší zase na usměvavou, v práci vytíženou, ale celkově odpočinutou maminku. Na tomto místě si dovolím poděkovat své mamince, která neúnavně týden co týden jezdí 100 kilometrů vlakem, aby jí dcera psycholožka „nezakrněla“. Díky moc, mami!

Je skvělé, když ženě na mateřské dovolené mohou vypomoci s hlídáním dětí rodiče, popřípadě rodiče partnera. Naneštěstí taková optimální možnost málokdy existuje, nakonec právě neshody s tchýní ženě situaci neulehčí, ba naopak. Navíc mohou způsobit konflikty mezi samotnými manželi… ale to už je z jiného soudku.

Ve svém povídání o strastech matky na mateřské dovolené nechci opomenout skutečnost, že mateřství většinu žen naplňuje, uspokojuje a obohacuje. Zároveň je to ale čas, který má být věnován nejen dětem, ale i ženám samotným. Matky by si měly uvědomovat svoji ničím a nikým nenahraditelnou hodnotu. Přece to, že právě ony daly svým dětem život, ale hlavně že jen ony mohou svým dětem poskytnout to pravé mateřské teplo, je úžasný pocit posilující ženino sebeuvědomění. Tento pocit by si pak matky neměly nechat vzít ani při konkurzních řízeních, když vyhledávají zaměstnání po mateřské dovolené.

Takže, Češi, milujte se a množte se!

Autorka je psycholožka. Dlouhodobě se zabývá problematikou starých lidí. Vyučuje na VOŠ sociální v Kroměříži. V rámci doktorandského studia na FF UP v Olomouci se věnuje biopsychosociálním aspektům stárnutí.