Re: Právo na normální život

...když já si porovnám množství finančních prostředků, které jsem měla k dispozici před deseti lety a dnes a přesto mám pocit, že žiju podobně jako bez auta a myčky nádobí...
Ono, na lepší se rychle zvyká a připadá nám, že jsme to měli vždycky. Jen si řekněte, že 1 měsíc nebudete myčku a auto používat a pak uvidíme, jestli vám to bude připadat stejné :-)

...každý žije podle svých možností a neřeší to...
To je právě možná ta chyba. Za inteligenci považuji schopnost aktivně ovlivňovat svojí budoucnost podle svého přání. A to nelze tak, že to "nebudu řešit". Dohrabat se někam, kde chci být z nějakého stavu, kde nechci být, to dá práci. Ono totiž nejde jen o to, že ti lidé tak žili, ale jestli byli spokojení s tím, jak žili. Jestli by do toho šli znovu zase. A já se obávám, že ve většině případů asi ne, zejména kdyby měli dnešní možnosti volby. Moje zkušenost je, že s penězi se řeší všechno mnohem snáze - i věci, které zdánlivě na penězích nezávisí. Při jejich nedostatku naopak roste globální naštvanost. Je to především o psychické pohodě, ne o množství toho, co si můžete koupit. A ta psychická pohoda poměrně dost závisí na tom, že si občas můžete domů koupit něco nového z čeho máte radost. Že můžete upravovat byt podle svého přání. Že máte čas a peníze na záliby. Samozřejmě, že je to o prioritách. Ale je to takové divné rozhodování, když volíte mezi dalším dítětem a kupříkladu novýma matracema do postele nebo nábytkem do dětského pokoje. A v reálu to takhle bohužel je.