Re: Klesající úroveň Psychologie dnes....

Ahoj Lucie, sice nejsem Lucie, ale jsem také jedna z těch "divných", na pískovišti tlachat mě nebaví, takže tam moc nechodím, zvlášť teď (starší dcera už je velká na pískoviště, max.jí baví klouzat se na klouzačce a ta mladší je zatím mimi v kočárku). Ale za rok už budu muset občas na to pískoviště zajít, kvůli malé, přece jen ty malé děti píkoviště milují, co naplat. Ale jak píšeš, to, s prominutím, tlachání (ať se na mě ostatní maminky-ty které baví mluvit dokola o plínkách, vaření,nemocech apod... nezlobí) fakt nemusím, bohužel u nás v okolí není žádná mamka, která by se se mnou bavila o mých velkých koníčcích - hudba, psi, cestování atd..mám jich víc), pořád jen ty děti,děti, děti, občas manžel a zase děti, děti..... Já svoje holky zbožňuju, ale proč mám sakra furt rozebírat stejné problémy, stačí, že po 5.letech doma mám tendence manželovi např. stejnou větu opakovat 3x, on mě vždycky zarazí-to už jsi říkala, to je taky následek dlouhodobé mateřské dovolené. Naštěstí mám kamarády mužského pohlaví, se kterými se dá debatovat o všem, kromě dětí, protože ani jeden
ještě děti nemá a pár svobodných kamarádek, se kterýma zajdu občas na bowling. A necítím se na mateřské izolovaná, je to asi i tím, že mám k dispozici automobil, takže kdykoliv můžu naložit děti a jet na výlet, ke známým apod.., ale chápu, že každá maminka to dělat nemůže, zvlášť, když autem jezdí manžel do práce a MHD je někdy opravdu katastrofa, a zdá se mi, že je to čím dál horší, když byla starší dcera v kočárku, tak se lidi nabízeli ještě sami, že mi pomůžou, ale teď jsem jela asi 3x a 2x jsem musela prosit, aby mi pomohli s kočárkem. Takže raději chodím pěšky, naše město se pěšky dá ujít, ale v Praze by mi asi nic jiného nezbývalo. Když byly starší dceři 2 roky, hodně jsme jezdili i vlakem, pár stanic, ale ten čas ubíhal rychleji než mezi 4 stěnama.
Už je to moc dlouhý, takže to ukončím, jen kdybys měla zájem si psát majlíky, tak je tu má adresa.