Přidat názor k článku Epidemie v porodnictví: císařský řez

No já se také setkala s postupem spíše opačným - tedy s tím, že lékaři se sekci brání a nejdou do toho, pokud není opravdu potřeba (rodila jsem v jedné z nejznámějších pražských porodnic).
Já měla všechny předpoklady k přirozenému průběhu porodu - obě dvojčátka otočená hlavičkami dolů, 5 týdnů před termínem mi praskla plodová voda (porod měsíc před termínem je u dvojčat vcelku normální) a vše se vyvíjelo normálně až do doby, kdy jsem téměř po dvoudenních kontrakcích (otvírala jsem se rychlostí zhruba půl centimetru za dvě hodiny) měla již tlačit. Tlačila jsem jak blázen asi hodinu a půl, mezitím se u mě vystřídali všichni lékaři a sestry, kteří byli zrovna přítomni (podotýkám, že po dvoudenních bolestech jsem vše vnímala mírně v oparu), strkali do mě ruce, tlačili na břicho (nemohli moc kvůli druhému dítěti) a stále doufali, že porodím přirozenou cestou. Po hodině a půl, kdy sestra zkonstatovala, že to první dítě už se trochu zlobí, neb má hodně rychlý puls, a kdy jsem lékaře prosila se slzami v očích, ať už něco rozumného udělají (normálně nejsem hysterka), došlo na císaře. Na tu úlevu, kdy jsem přestala mít silné kontrakce po minutě (ty jsem měla asi čtyři hodiny), nikdy nezapomenu. První holčička měla po porodu velkou otlačeninu nad očičkem, jak byla asi dvě hodiny tlačena na kost pánve a celý vývoj má mírně opožděný za svou sestřičkou (samozřejmě je obtížné říct, zda jen následkem těžkého a dlouhotrvajícího porodu). Po výkonu mi bylo řečeno, že moje porodní cesty byly natolik úzké, že bránily hlavičce vyjít ven a bez sekce by se dítě normální cestou včas nedostalo. Děkuji Bohu, že to takto dopadlo. Každopádně se domnívám, že sekce nesmí být náhražkou přirozeného porodu v momentě, kdy vše postupuje, jak má, ale na druhou stranu pokud jde o život, je třeba jednat včas (a někdy může být vzhledem k neochotě lékařů k operačnímu výkonu již pozdě).