Epidemie v porodnictví: císařský řez

Císařský řez je vynikající možností pro záchranu zdraví i životů matek a dětí tam, kde porod nemůže proběhnout spontánně. Otázkou však je, nakolik jejich počet odpovídá reálné potřebě. Více sekcí se provádí na soukromých klinikách nebo u soukromě pojištěných žen, o víkendech, svátcích a v noci jich je statisticky mnohem méně než ve všední dny, kdy jsou operační týmy „v plné polní“.

Přesto jde o operační výkon se všemi riziky velké břišní operace. Ženě přináší značnou a dlouhotrvající pooperační bolest a tělesné vyčerpání, takže potřebuje asi desetidenní rekonvalescenci. Operací může být narušeno navázání kontaktu s miminkem, běžná péče o ně i kojení. Také novorozenci bývají po sekci v horším stavu, zvláště z hlediska adaptace na nové prostředí - mívají například problémy se samostatným dýcháním.

Nejpádnějším důvodem pro epidemii císařských řezů je silně rozšířený strach z porodu: „Současné západní klinické porodnictví nedoceňuje význam psychického rozpoložení rodiček a problémy řeší hlavně medicínskými opatřeními. To jen zvyšuje připravenost lékařů i žen snadné možnosti císařského řezu využít,“ tvrdí německá vědkyně, lékařka a psychoterapeutka Beate Schücking.

Během normálního porodu se žena ocitá v mimořádné situaci, která se nikdy jindy v jejím životě neopakuje. Je vystavena obrovské síle hormonálního působení, které zásadním způsobem napomáhá překonat útrapy porodu a přispívá k radostným počátkům mateřství. Rozdíl v psychice žen po normálním a operativním porodu bývá obrovský - ve druhém případě ženy častěji trpí silnějšími formami baby-blues nebo poporodní depresí.

Výzkum vedený lékařkou Ellen Hodnett z Toronta ukázal, že ženy, které rodí za okolností, jež si k porodu vyberou, a za přítomnosti nepřetržité psychické podpory ze strany blízkých, empatických lidí, potřebují obvykle jen velice málo léků na tlumení bolesti.