Vše o císařském řezu

Přesto u nás podle lékařů nehrozí pandemie císařských řezů na přání rodičky. Jak je to se zotavením po tomto zákroku? A může ovlivnit psychiku maminky?

Přestože je císařský řez znám už od starověku, patří možnost bezpečného provádění porodů tímto způsobem k velkým vymoženostem moderního lékařství. Díky tomu je možné zachraňovat zdraví a životy žen i dětí v situaci, kdy normální porod není z nějakého důvodu možný.

Kdy je nutný?

Důvodem k jeho provedení může být problém na straně matky - například chronické onemocnění srdce, plic či ledvin, operace dělohy, úrazy v oblasti pánve nebo stavy spojené s těhotenstvím (silné vaginální krvácení, preeklampsie). Nebo se může jednat o problém na straně plodu (vícečetné těhotenství, nepravidelná poloha a držení plodu, jako například konec pánevní nebo nitroděložní tíseň plodu). Potíž ale může mít matka i dítě například tehdy, když existuje nepoměr mezi velikostí plodu a velikostí pánve matky.

Důvody k provedení císařského řezu mohou být známé už před začátkem vlastního porodu, pak jde o císařský řez plánovaný (elektivní), nebo mohou vzniknou až v průběhu porodu, potom se jedná o akutní císařský řez. K nejčastějším důvodům provedení císařského řezu patří nedostatečné zásobení plodu kyslíkem, opakovaný (po dvou předchozích) císařský řez, poloha plodu koncem pánevním.

Zatímco se hovoří o tom, že v některých jiných zemích je možné pozorovat vzrůstající trend provádět císařský řez „na přání“ rodičky, u nás tomu tak prý není. MUDr. Miroslav Verner z Ústavu pro péči o matku a dítě říká: „Ačkoliv v České republice stoupá procento porodů císařským řezem, nelze říct, že jde o „módní záležitost“. Důvodů procentuálního nárůstu je více, přičemž značný podíl připadá na změnu vedení porodu u plodů v poloze koncem pánevním (dnes císařský řezem rodí téměř všechny prvorodičky s dítětem v této poloze) a přibývá žen po opakovaném císařském řezu po předcházejícím porodu císařským řezem. Císařský řez na přání rodičky u nás stále není schválenou indikací k jeho provedení.“

Jak probíhá?

S použitím skalpelu u nás přichází na svět zhruba každé šesté dítě. Jde o zákrok, při kterém je dítě takzvaně vybaveno z těla matky chirurgickým řezem v její břišní a děložní stěně. Používá se přitom celková i částečná anestézie. „Těhotnými i lékaři je více preferovanou metodou svodná anestézie (epidurální, spinální). K hlavním výhodám patří bdělý stav rodičky v průběhu porodu a možnost spatřit novorozence ihned po vybavení a minimální ovlivnění plodu použitou anestézií. K provedení císařského řezu v celkové anestezii si přistupuje buď na přání ženy (nepřeje si být bdělá v průběhu operace), nebo za situace, kdy svodná anestézie není možná. Její aplikaci neumožňuje zdravotní stav matky nebo plodu,“ vysvětluje okolnosti použití různých druhů anestézie MUDr. Miroslav Verner.

Před operací je nutné rodičku oholit a zacévkovat močový měchýř. Pokud se jedná o plánovaný zákrok, nesmí před ním rodička jíst a dostává přípravné léky před anestézií. Jestliže se zákrok dělá při vědomí maminky (za použití epidurální nebo spinální anestézie), provádí zavedení katétru do páteřní oblasti anesteziolog.

Do břišní stěny lékaři pronikají příčně nebo podélně, děložní stěnu protínají příčně po sesunutí močového měchýře směrem dolů. Po vyjmutí plodu porodníci manuálně odloučí placentu, zkontrolují děložní dutinu i stěnu a poté ženu opět sešijí. Celá operace trvá asi 30-45 minut.

Po operaci

Po absolvování císařského řezu se musí tělo ženy zotavit nejen z chirurgického zákroku, ale i ze samotného porodu. Kromě radosti z příchodu svého děťátka prožívá každá žena po císařském řezu řadu dalších vjemů - poporodní bolesti, očistky, nalití prsů, únavu, hormonální změny apod. Navíc může být zaskočena pooperačními potížemi. Po operaci zdravotní sestra kontroluje její celkový stav (teplotu, krevní tlak, puls, dýchání a příjem a výdej tekutin). Dále sleduje odchod očistků, operační ránu a velikost dělohy (jak pokračuje její stahování do původní velikosti). Kontrolují se i všechny uměle vytvořené vstupy do těla (kanyly, močová cévky, drény).

Co možná nejdříve po operaci by se měla rodička pokusit spolu se sestrou vstát. První kroky mohou být bolestivé, může se jí točit hlava. Bezprostředně po operaci budete moci přijímat jen tekutiny. S postupným obnovováním pohybu střevních kliček se zvyšuje i možnost zatížení trávicího traktu, takže dostane nejprve kaši a později, obvykle od třetího pooperačního dne, opět normální stravu.

Rekonvalescence

Po spontánním porodu odchází maminka s dítětem domů obvykle čtvrtý den, po císařském řezu je to jen o jeden den později. V tu dobu už u většiny žen zcela odezní účinky anestézie a dopady operačního výkonu (bolesti, problémy se stolicí či s močením), a proto se jejich šestinedělí nadále příliš neliší od šestinedělí žen po spontánním porodu. Vzhledem k operačnímu výkonu je ale třeba zůstat pozorná k jakýmkoliv neobvyklým příznakům (teplota, krvácení, bolesti, zarudnutí a sekrece z rány, zažívací obtíže, atd.).

Propuštění z porodnice

Maminka odchází domů obvykle pátý až sedmý den po operaci. Před propuštěním bývá vyšetřena lékařem. Pokud jsou použity na sešití kůže nevstřebatelné stehy, pak je lékař před propuštěním odstraní. Nejedná se o bolestivý zákrok, ale může být trochu nepříjemný. První dva týdny po propuštění je potřeba doma ránu udržovat pouze čistou a suchou. Pak se může začít jizva dvakrát denně promašťovat běžnými mastnými krémy (například indulonou, měsíčkovou mastí nebo i nesoleným vepřovým sádlem) tak, aby kůže neosychala. U problematicky si hojících jizev lze po domluvě s lékařem použít speciální gely. Současně s promašťováním je vhodné provádět tlakové masáže.

Odborný poradce MUDr. Miroslav Verner je gynekolog a porodník, Ústav pro péči o matku a dítě, Praha 4 - Podolí