Klešťové porody a porody vakuumextrakcí

Kleště (latinsky forceps) a vakuumextraktor nejsou konkurenční nástroje. Každý z nich má své indikace a kontraindikace a volba závisí nejenom na konkrétní situaci, ale i na zkušenostech porodníka, případně na zkušenostech celého pracoviště.

Jejich základní společnou indikací je nutnost urychleně ukončit porod v jeho druhé době, kdy je už hlavička plodu vstouplá do pánve a kdy by císařský řez byl technicky velice obtížný až nemožný nebo časově náročný. Za porodu se žel vyskytují nepředvídatelné situace, které vyžadují okamžitý zásah porodníka. Ze strany dítěte se nejčastěji jedná o příznaky nedostatku kyslíku. Dítě si může při vstupování do pánve přitlačit nebo natáhnout pupeční šňůru, a zastaví si tak přívod okysličené krve. Může také dojít k předčasnému odloučení lůžka a zastaví se tím výměna kyslíku mezi mateřskou krví a krví dítěte.

Méně časté situace jsou komplikace ze strany matky, přílišné vyčerpání, chronické celkové onemocnění nebo příznaky akutního celkového ohrožení (hrozící křeče, krvácení, bezvědomí).

Klešťový porod

Historie klešťových porodů sahá zřejmě až do starověku. Na rytinách ze starověké Persie jsou zobrazeny nástroje s koženými popruhy, které se zřejmě používaly k ulehčení porodu plodu. Vynález současných kleští se připisuje rodu Chamberlenů, kteří si téměř 200 let předávali nástroj a úspěšně tajili jeho konstrukci až do začátku 18. století. Kolem roku 1740 nezávisle na sobě tři porodníci Smellie, Plugh a Levret vymysleli moderní zakřivený tvar klešťových lžic tak, aby kopírovaly úhel porodního kanálu. V roce 1929 již bylo evidováno až přes 500 různých modifikací kleští.

Při klešťovém porodu se přikládají tenké kovové kleštiny podél hlavičky plodu tak, aby při sevření zachytily hlavičku plodu někde v oblasti čelistního kloubu. Mozková část hlavičky je tím chráněná horní částí kleští jako přilbou. Plynulým tahem za rukojeť nástroje je pak porozena hlavička plodu a následně celé dítě.

Nástroj se skládá ze dvou částí - levé a pravé kleštiny, které jsou ve středu uzamykatelné tak, aby se samovolně nerozevřely. Podle tvaru kleštin, zakřivení a zámku rozeznáváme několik typů kleští, v zásadě však by měl porodník ovládat dva druhy - jedny tzv. východové kleště, které se používají v situaci, kdy je hlavička v nejnižší části pánve, nebo pak kleště používané z vyšších pánevních rovin.

Nejčastější komplikací porodu kleštěmi je poranění pochvy a hráze rodičky. Při dobře provedené operaci k poranění dítěte dochází extrémně zřídka, příčinou může být nerozpoznané abnormální natočení hlavičky v pánvi. Protože kleště jsou určeny hlavně na záchranu zdraví plodu a jsou pro rodičku potenciálně nebezpečné, můžou se použít jenom v případě živého a životaschopného dítěte. Na rozdíl od vakuumextrakce se můžou v indikovaných případech použít i u předčasného porodu. Použití kleští je o něco rychlejší, proto se doporučují hlavně v případech, kdy se skutečně jedná o vteřiny.

Vakuový extraktor

První dokumentovaná zmínka o použití podtlaku při porodu hlavičky plodu pochází od pana Younga z roku 1706, ale za oficiálního autora myšlenky vakuumextrakce je považován Švéd Malmström, který si dal v roce 1954 patentovat kovový vakuový zvon, který přikládal na hlavičku plodu, a po dosažení podtlaku a přilnutí hlavičku tahem porodil. Do současné doby je vakuumextraktor ve Skandinávii velice oblíben, používá se ve více než 10 % porodů. V České republice je to kolem 2 % porodů.

Princip se v podstatě nezměnil. Klasická kovová pelota (zvon) je k dispozici v různých rozměrech, nejpoužívanější je o průměru 60-70 mm. Pelota se nasadí na hlavičku plodu v oblasti vedoucího bodu, plynule se pomocí elektrické nebo ruční vakuové pumpy vytvoří podtlak a hlavička plodu se porodí. Mezi zvonem a kostí lebky plodu se často vytvoří otok, který však do 3-4 dnů zmizí a nezanechává žádné následky. Tuto komplikaci téměř úplně odstranil vynález měkkých silikonových zvonů, které přilnou na hlavičku plodu, a tím zabrání vzniku mrtvého prostoru. Jsou výrazně šetrnější i při zavádění, protože se dají stlačit v ruce a jednoduše zavést do pochvy.

Komplikace vakuumextrakce jsou poměrně zřídkavé, většinou se jedná o drobné oděrky kůže a o již zmiňovaný otok na hlavičce dítěte. Vakuumextraktor by se neměl aplikovat u dítěte, kde je podezření na akutní nedostatek kyslíku. Tento fakt již ne zcela platí pro nové silikonové peloty, které jsou výrazně šetrnější.

Hlavní indikací použití vakuumextraktoru je urychlení druhé doby porodní, zvláště při dlouhotrvajícím porodu nebo při vyčerpání rodičky. Dá se tím pomoci i matce při porodu mrtvého plodu.

Na závěr nutno poznamenat, že jsou oba nástroje při adekvátním použití bezpečné a velice potřebné. Pokud má dítě po porodu problémy s adaptací, není to důsledek použití nástroje, ale prvotní příčiny, pro kterou bylo nutno nástroj použít. Velká izraelská studie na téměř 30 tisících mladých lidí nezjistila rozdíly v průměrném IQ v 18 letech u lidí narozených spontánně, císařským řezem, kleštěmi nebo vakuovou extrakcí.

Článek je ze zářijového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. srpna do 27.září 2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kačenku v kouli od Fisher-Price.Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.