Poděkování

Vážený pane doktore, i když tohle asi nemůžete číst, stejně bych Vám chtěla poděkovat za celý článek. První můj porod byl bez komplikací, rychlý, prostě paráda. Ale druhý už ne. Ve chvíli kdy hlavička našeho klučiny byla v pánevní oblasti, malý ven nechtěl. Nebo spíše nemohl. U porodu jsem měla velmi mladého pana doktora, po škole, který ač určitě šikovný, si moc rady asi nevěděl. Vůbec se na něj nezlobím, každý se musí učit. Po mé otázce, když už jsem opravdu měla všeho plné zuby a manžel byl nešťastný, co bude následovat, mi odpověděl že asi kleště. Po předchozích zkušenostech mé kamarádky, která kleštěmi rodila, jsem měla tu sílu a řekla jsem - nikdy. Naštěstí u všeho asistoval pan primář našeho oddělení a sám dále vedl porod a mladého pana doktora krásně naučil, jak mamince pomoci, i když děťátko nechce na svět. Nebyl to žádný med, ale kleště také ne a za to jsem panu primářovi vděčná. Udělali maximum, aby mi pomohli, já jsem se též snažila, můj muž také, a malý se na svět přece jen dostal přirozeně, bez "mučících nástroj". Následně jsem se dozvěděla, že jsem raritou v naší porodnici, že porod předhlavím za poslední roky neměli. Ano, malý měl špatně natočenou hlavičku. Když mi ho ukázali, bála jsem se, že mu ta obrovká boule nad čelem zůstane, ale pan primář měl pravdu, nezůstala. Tím vším jsem Vám jen chtěla říct, že hodně opravdu hodně záleží na panu doktorovi, jeho zkušenostech a též ochotě se rodičce věnovět. Ještě jednou díky.