Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

V posledních letech stále více nastávajících otců provází své partnerky při porodu, mnohdy jsou těmi prvními z páru, kteří svého potomka vidí a chovají. Ovlivní tento zážitek jejich vztah k ženě a dítěti?

Až na výjimky nebýval muž nikdy dříve v historii přímo u porodu fyzicky přítomen. „V mnoha kulturách minulosti i současnosti je pomoc ženě při porodu výhradně záležitostí žen,“ říká socioložka Jiřina Šiklová, „žena po porodu, podobně jako při menstruaci, je považována za nečistou, je ´v koutě´, ani do kostela nesmí vejít. I proto jí mohou pomáhat při porodu pouze starší zkušené ženy – porodní báby.“

Když se v zájmu zdravotní bezpečnosti matky i dítěte přesunuly porody z domovů do porodnic, došlo zároveň k radikální proměně chápání porodu samotného. Z přirozeného, fyziologického procesu se stala v očích mnoha zdravotníků „nemoc“, jejíž léčba probíhá pokaždé stejně: lehnout na záda, nohy nahoru a tlačit. Trvalo několik desítek let, než se zavedené stereotypy povedlo prolomit a přimět zdravotnický personál, aby začal zohledňovat přání rodičky.

Partner jako podpora

Institucionalizace intimního procesu, jakým narození nového člověka bezesporu je, vedlo u rodiček často k pocitům nespokojenosti, zklamání a frustrace. Přesto se nedá očekávat, že by se nastávající matky v masovém měřítku v budoucnu rozhodovaly opět pro porod doma. Ne každá žena je ochotná vzít na sebe zodpovědnost za případná rizika, kterými by mohla ohrozit sebe i své dítě, kdyby mu odepřela zázemí standardní porodnice. Přítomnost někoho blízkého v cizím prostředí a mezi cizími lidmi má však na psychiku ženy prokazatelně blahodárný vliv. Proto se celkem přirozeným jeví trend, kdy stále více párů vítá možnost přivést na svět svého potomka společně v bezpečí zdravotnické organizace.

Po celá staletí byla žena pro muže v jistém smyslu estetickým objektem. Obdivoval ji a nechal se jí svádět. Ženské tělo tak, jak jej formoval mužský pohled, bylo sférou touhy a rozkoše. Bolest, kterou žena zakusí během porodu dítěte, muž vždy jenom tušil. Dnes je jí vystaven v celé naléhavosti. Co pro něj tato zkušenost znamená?

Mnoho z těch, kteří se rozhodli podpořit svou partnerku při porodu v nemocnici, uvádí, že šlo o přání jejich ženy, a tím se pro ně stala volba být s ní samozřejmou. „Z chování obou partnerů na sále se dá dobře rozpoznat, jaký postoj muž k přítomnosti u porodu zaujímá a jestli je zde na nátlak partnerky,“ shodují se nezávisle na sobě lékařka Taťána Lomíčková z Gynekologickoporodnické kliniky FNKV a vrchní sestra Hana Rittsteinová z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN v Praze. I ženy se ovšem mohou cítit pod společenským tlakem, který na ně vyvíjí okolí očekáváním, že svého partnera k porodu přizvou. Proto se podle Hany Rittsteinové už v předporodním kurzu dá odhadnout, komu jde o společný prožitek, který znamená hodnotu pro vztah, a kdo sem byl dotlačen a snaží se aspoň obstát.

Ne všichni muži dobře snášejí pohled na rodící partnerku. „Jeden stál během celého porodu ke své ženě zády. On sám totiž jít nechtěl, ale ona na tom trvala. Když bylo po všem, řekl, že ty dlaždičky, na které koukal, si bude pamatovat až do konce života,“ vypráví Taťána Lomíčková. Jako další důvody, které vedou k tomu, že muž porod neustojí, uvádí Hana Rittsteinová nerespektování některých doporučení personálu, například toho, aby nepřihlíželi napichování epidurální analgesie, nebo pokud se dostaví nečekané komplikace.

Jisté obavy ale přiznávají i ti, kdo svou účast u porodu berou jako samozřejmost. Pramení z toho, že své partnerce nemohou pomoci jinak než psychicky, což může být frustrující. „Prožíval jsem to hodně emotivně. Nechal jsem se vnitřně strhnout. Žil jsem v přítomnosti, jenom v tom předporodním pokoji. Pozoroval jsem sebe a Libuši. Cítil to očekávání, strach, radost, nadšení, obavy, bolest… vše se mísilo do jednoho proudu. Vím, že u ženy je to chemická záležitost, vše přichází tak nějak samo. Tělo produkuje hormony, které plní různou funkci, na konci je přiložení dítěte k prsu… vše to v jejím těle funguje úžasně, včetně pocitů. U muže tomu tak ale není. Nebo alespoň u mě ne. Nejhorší bylo vědomí, že jí s tím prostě doopravdy nepomůžu,“ popisuje zážitek z porodu Pavel Starý, který má se svou ženou dva syny.

Porod není trauma

Pozice, v jaké muž sám sebe vnímá, je závislá na prostředí, v němž porod probíhá. Pokud se žena rozhodne rodit v porodnici, může se její partner cítit během samotného porodu, kdy se žena nedokáže soustředit již na nic jiného mimo projevy vlastního těla, v jistém smyslu navíc. Přesto je i v tuto chvíli jeho role nezanedbatelná a většina žen ji později oceňuje jako pozitivní. Jiná situace nastává při porodu doma. „V porodnici jsem pro manželku byl především známý člověk v neznámém prostředí, který komunikoval s personálem. Doma jsem byl více zapojen do samotného porodu,“ vysvětluje Tomáš Krbílek, který se svou partnerkou absolvoval dva porody. „Při domácím porodu jsem podvědomě řešil, zda vše dobře dopadne, a to mě vyvádělo z rovnováhy. Byl jsem rád, když přijely porodní báby, to jsem si moc oddychl. Byl to pro mne úžasný zážitek vidět je při práci. Myslím, že každý porod je v podstatě jedno velké překvapení od začátku až do konce, neboť o skutečném porodu se v rodinách nemluví. Ani v mé to nebylo jinak.“

Pokud nedojde během porodu k nečekaným komplikacím, obvykle muž nepociťuje porod jako traumatickou zkušenost. Spíše naopak. Většina z oslovených otců jej řadí mezi nejsilnější zážitky svého života, který vnesl do jejich partnerského vztahu nový rozměr. Možnost nahlédnout, jak přichází na svět jejich dítě, umožňuje mužům podle jejich slov pochopit i něco z podstaty mateřství. Na otázku, jak porod změnil jejich vztah k partnerce, často odpovídají, že si své ženy více váží. „Nyní jsme opravdoví partneři,“ vypráví Pavel Starý. „Brali jsme se z lásky, ne proto, že bychom museli. Chtěli jsme spolu sdílet život. To, co nás ale opravdově sblížilo, hodně niterně, intimně, byl právě porod, první i druhý, každý trochu jinak. Viděl jsem ji opravdovou a nahou, bez masky a ona mě taky.“

Intimní život páru prochází během těhotenství a po porodu řadou změn. Daleko víc se stává závislým na fyzickém a psychickém stavu partnerky, která se může z mnoha důvodů pohlavnímu styku vyhýbat. Pokud jsou k sobě navzájem oba partneři vnímaví, obvykle nezanechá těhotenství ani porod na jejich intimním soužití nějaké zásadní následky. Objevují se ovšem názory, že pohled na rodící partnerku může zasáhnout negativně muže a ovlivnit jeho sexuální touhu po ní. Z mnou oslovených devíti mužů mi tuto skutečnost nikdo nepotvrdil.

Lásku k dítěti to neovlivní

Naprosto novým pohledem, který se muži během porodu naskytne, je pohled na právě narozené dítě. Otec totiž bývá často tím prvním z páru, který dostane dítě do náručí. Zatímco žena rodí placentu, asistuje muž při poporodním vyšetření svého dítěte. „Celou dobu se necháváme vést sestrou, vše se zužuje na samotný porod,“ popisuje Pavel Starý, „pak se to stalo! Byl najednou venku, Liba už nekřičela, největší bolest pryč. Bleskově, až moc chladnokrevně jsem ihned prozkoumal obličej, nemá-li mongoloidní rysy, držení a symetričnost tělíčka… stříhám šňůru, matně vnímám to okolo. Cvak, a je to. Jsme rodina. Zírám na to malé cosi. Hladím Libuši, vnímám její velikou radost, úlevu, lásku k dítěti. Zázrak. Jsem šťastný.“ Nedá se jednoznačně říct, jestli přítomnost u porodu ovlivní následný vztah otce k dítěti. I když by se dalo předpokládat, že touto zkušeností bude jejich pouto silnější, není žádný důvod myslet si, že muž, který nebyl přítomen porodu dítěte, jej bude mít méně rád. Nicméně přihlížet narození je rozhodně neopakovatelný a velmi emotivní zážitek. „Netušil jsem, že ještě někdy budu brečet štěstím,“ komentuje narození své dcery Marek Herda.

Jestli jde o módu, ukáže čas

Přestože se všichni z oslovených otců jednoznačně shodují na tom, že být u porodu dítěte je silný zážitek, který by přáli prožít i ostatním párům, existují i hlasy, které tvrdí, že jde pouze o módní vlnu. Jedním z nich je Jan Drchal, majitel Dobré čajovny v Kutné Hoře. Podle jeho názoru současný trend nerespektuje tradiční role, které zakládají identitu muže a ženy. „Jsou věci, které by podle mého názoru muž vidět neměl. Porodní báby to dřív dobře věděly. Spíš než mně, by žena měla důvěřovat svému porodníkovi.“ Sám je příznivcem porodu doma, u kterého ale podle vlastních slov nebude asistovat. „Přijde mi, že současný trend doprovázet partnerku u porodu je způsoben spíše než touhou mužů tlakem jejich žen, které to odkoukávají jedna od druhé. Proto si také myslím, že jde o módní vlnu, která časem pomine. Kdyby ale partnerka o mou přítomnost u porodu hodně stála, tak bych s ní samozřejmě byl, protože ona je naprosto báječná.“ V pražských porodnicích podle přibližných odhadů rodí v doprovodu blízké osoby víc jak 70 procent žen. Češky, Romky i cizinky přicházejí nejčastěji v doprovodu svých partnerů. Výjimku tvoří Vietnamky, které častěji doprovází některá z příbuzných žen, například matka nebo sestra, a tlumočnice.

Podle Jiřiny Šiklové se dá s jistotou očekávat, že nastoupený trend otců u porodu bude pokračovat. „Myslím, že dnes si přítomnost muže u porodu více přejí ženy než muži. Avšak se stále zvyšujícím se mylným názorem mnoha až příliš emancipovaných žen, že stačí na výchovu dítěte samy, to budou pravděpodobně muži, kdo budou toužit být přítomni porodu, aby si udrželi a prohloubili vazbu k matce, a tím i svému potomkovi. Na magii krve se tolik již nevěří, ale magie citu trvá,“ říká socioložka.

Autorka vystudovala husitskou teologii a filozofii na HTF UK, dále studuje filozofii na FF UK, v současnosti je na rodičovské dovolené.