Sedět v koutě a pojídat slepičí polévku

Co se týká šestinedělního sezení v koutě a pojídání donsené polévky, to bych docela brala. Raději než uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, dovést starší dítě do školky, na kroužky a být celé rodině milou společnicí.

Pokud jde o přítomnost otce při porodu, nemám tak jednoznačný názor. U prvního porodu manžel byl, kolem mě tým odborníků, porod neběžel úplně dobře, byla jsem ráda, že je se mnou. Hlavně po porodu jsem ocenila, že převzal a celou dobu choval miminko, já v tu chvíli na to neměla nejmenší chuť, ač mě to zpětně mrzí.
U druhého porodu manžel nebyl, neb jsem nechtěla, aby budil starší dítě a táhnul ho v noci k babičče. Měla jsem dojem, že vše v pohodě stihne, když za mnou přijde až ráno. Nestihl... Ale porod běžel úplně v pohodě. Na porodním sále jsem byla sama, ve finále jsem odrodila jen s asistentkou při lampičče. Mohla jsem se zcela soustředit na sebe a miminko. Přítomnost kohokoli druhého včetně manžela by byla spíš rušivá.