Re: Jen aby tam byl...

Přesně takhle bych si to přála mít. Porod nás čeká koncem ledna, takže času je ještě moře. Partner původně u porodu být nechtěl a mě to mrzelo. Nakonec se rozhodl sám, že tam půjde, ale já ho už nenutím. Říkala jsem mu, že si to kdykoli může rozmyslet, ale v případě, že nepůjde na sál, byla bych ráda, kdyby byl někde nablízku (co já vím, třeba před nemocnicí). Odpověděl, že tam se mnou být chce a strašně se na to těší. Dodává mi odvahu i teď, chodí se mnou do poradny. Když viděl první ultrazvuk našeho miminka (mělo 7 mm) pamatoval si po dlouhou dobu pohled na jeho tepající srdíčko. Když jsme byli na ultrazvuku teď,(máme 10 cm)celou dobu zaujatě sledoval všechny pohyby, poslouchal lékaře, co vše nám povídá a byl naprosto unešený. V čekárně se nesmírným štěstím rozplakal a já jsem na něj za to hrdá, protože se nestyděl a projevil své city naplno. Dokonce se starostlivě ptal, zda mě vyšetření ultrazvukem nebolelo, jestli pan doktor netlačil moc. Každý den pravidelně mi bříško hladí, s miminkem si povídá a večer, pokud nejsme k smrti unavení mi masíruje bříško a boky krémem proti striím. Je velmi ohleduplný, několikrát denně mi z práce posílá smsky, zda jsme v pořádku, máme se dobře a něco nám nechybí. Myslím a doufám, že porod nás stmelí ještě více, a že to bude probíhat podobně jako u Vás.