Podpora

Můj manžel u porodu byl a jsem za to moc ráda. Vůbec si neumím představit být tam sama. Nehledě na to, že nás manžel "zachránil". Sestra mě nutila tlačit na wc, jenže mě se zdálo, že prostě tlačím jinak a tak jsem si sáhla do rozkroku a byla tam již hlavička, klekla jsem si za dveře a čekala, co bude dál, manžel volal sestru až daleko na chodbě. Tato sestra mi minutku předtim rekla, že porodím nejdřív za 12 hodin a pak mi ještě nadávala, že jsou na podlaze kapičky krve, že to mám okamžitě utřít a také proč klečím u těch dveří na zemi,jestli mám snad nějaké bolesti, nebo co, že jasně řekla, že to bude za 12hodin. Jak se pak divila a omlouvala, když opravdu zjistila, že fakticky rodim! Fakt nevím, jak bych si tam bez manžela jinak počala:-(To, jak jsme pak byli všichni 3 pohromadě mě dojme i dnes. Manžel mě ještě pomáhal ve sprše, myl mě a utíral.