Re: Trochu mě zaráželo

...dobra poznamka, Lizzie. Kdyz jsem sla na predporodni kurz behem 1.tehu, tak se sestra hned na uvod zvesela zeptala pritomnych budoucich tatinku: "Tak kolik je vas tady dobrovolne a kolik kvuli tomu, ze se v soucasne dobe "nosi chodit k porodum?". Jinak byla sestra docela vtipna, ale timhle vsem pritomnym vyrazila dech...Manzel u prvniho porodu nakonec byl, ale museli jsme to spolu nejprve konzultovat a ja jsem nechapala, proc se porad "osiva", vzdyt preci bude u "zrozeni zivota", no neni to bajecny zazitek? Pro nej nebyl, coz jsem pochopila behem samotneho porodu, tak jsem ho vykazala na chodbu, aby se nadychal cerstveho vzduchu a ze ho sestry zavolaji, az bude mimi na svete...U druheho porodu jsme se domluvili, ze se mnou nebude. Chvili mi to prislo trochu lito, priznavam! Ale nakonec musim zkonstatovat, ze jsem to prozivala kupodivu lepe, nez pri prvnim, protoze jsem se mohla 100% soustredit na svoje telo a ne na deni kolem manzela....Chlapi jsou fakt ruzni, pry to rozebirali v praci, kde je ted "babyboom", takze kazdy druhy kluk se tam stava otcem, a vsichni se pry schodovali v tom, ze to je velmi silny zazitek, ale ze to je taky pekny psycho. Chlapi chteji samozrejme svoji zenu v "slabe hodince" podporit, ale ne kazdy chlap prizna, ze je toho na nej moc, protoze se to od nej proste neocekava!!!! Navic, zenska jede pri porodu na hormonalni vlne, kdezto chlap ma naservirovanou syrovou realitu, a to jsou dva zcela odlisne svety vnimani. Presto fandim moznosti mit partnera s sebou. Kazdy si muze vybrat. Jde jenom o to, aby nevznikl druhy extrem, kdy pritomnost muze u porodu bude povysena na plnohodnotny dukaz radneho vstupu do rodicovstvi....