Re: tatínek u sekce

já mám první holčičku akutní sekcí. U nás to bylo tak, že jsem na manžovlovi nechala jestli k porodu chce nebo nechce. Takže se mnou absolvoval 10 hodin vyvolávání na rizikovém oddělení a pak 2 hodiny na porodním sále. Byla jsem strašně ráda, že tam je. Člověk tam prostě v těch bolestech nebyl sám. Podal přinesl udělal a hlavně tu byl i když člověku nemohl pomoci jinak než svou přítomností. Musel ven jen na napíchnutí epidurálu.Pak se malá začala přidušovat a musela ven akutně sekcí. Pan doktor byl fantastickej když nám vysvětloval proč je on pro to udělat sekci.Mluvil k oboum. Takže jsme v podstatě i na první rozhodování o naší dceři byly dva. K akutní sekci tatínek nemůže což chápu už se řeší nějaký problém a asi je lepší když tam tatínek není. Maličkou ukázali hned po vytažení mně a od té doby všechno viděl manžel ošetřování měření vážení balení pak ji přinesli mě abych si jí pohladila a pak jí dostal manžel na pochování. Je to užasný takže vím, že maličká plakala a jak zhasnuli, že se uklidnila a vůbec řadu dalších podrodností o které bysme přišli kdyby tam manžel nebyl a nefotil.
Druhá holčina už se narodila plánovaným císařem. Ptala jsem se manžela jestli i u toho chce být, porodnice v které jsem rodila to umožnuje. Přece jen je to operace a rozhodně bych ho nenutila. Manžel se rozhodl, že půjde. Domluvila jsem se s panem doktorem který mě rodil prnví holčinu takže přístup opět perfektní. Manžel to zvládl na jedničku dokonce panu doktorovi koukal pomalu pod ruce. Hned mě hlásil, že se na utz nespletli, že je to opravu holčička. Vyfotil mě jí ještě s neodstřiženým pupečníkem. Pak odešel s malou když jí ošetřovali a potom se s ní vrátil a seděl s ní zabalenou u mojí hlavy celé šití takže jsme se nad ní mohli společně jevit jak je krásná a podobná té starší :o)