Muž u porodu - Opora

Můj muž šel k prvnímu porodu tak nějak automaticky, a vzhledem k tomu, že mi porod vyvolávali a já už byla nějakých 15 hodin bolestí v podstatě sama se sebou, na rizikovém v Motole, byla to hrozná úleva mít u sebe někoho blízkého, někoho kdo je tam pořád se mnou. Ale dodnes si pamatuji, jak chválili muže za to jak úžasný byl a jak to zvládl a jak personálu vyloženě pomohl a já tam ležela a mě pochopitelně nepochválil nikdo, bylo to takové zvláštní. Teď jsem v 36 tt a opět jsme řešili, co a jak. Já předpokládala, že opět pojede se mnou, ale už máme doma první ratolest a záleží na tom, kdy se porod rozběhne a zda budou moci babičky zajistit hlídání. Taky muž se začal trochu cukat, prý měl prvně o mne a mimi obrovský strach, ale nevěděl do čeho jde, takže prostě instinktivně dělal, co uměl. Tentokrát se bojí už dopředu. Tak jsem mu řekla, že je to jen na něm, že to kdyžtak zvládnu sama. Uvidíme. Myslím, že ten strach mu nedovolí mě v tom nechat samotnou :) .