Re: Pan Drchal se plete

Martino, já jsem měla manžela taky trošku jako pojistku. Primárně tam chtěl být kvůli děťátku a taky aby mi "byl k ruce". Musím říct, že u prvního porodu to bylo moc dobře, že tam byl. Začalo mi být moc zle a potřebovala jsem pomoc. Manžel mačkal jako o život tlačítko, ale sestra nešla (mmch. rodila jsem tu noc sama) a nakonec vyběhl na chodbu a sehnal prvního člověka z personálu, na kterého natrefil. Zachránil mi tak život. Kdybych tam byla sama, tak bych na živu nebyla. A sestřička si jenom šla odfrknout a kouřila na balkoně sesterny... Je to jenom člověk, že? Bohužel nebyla ve tmě vidět, sesterna vypadala prázdná.
A sestra dobře věděla, že jsem riziková rodička, měla nařízeno doktorem být "v pohotovosti" a kontrolovat mne hodně často. Dneska už nevím interval přesně, ale rozhodně to nebyla hodina, po kterou se ani neukázala. Manžel ji volal tlačítkem deset minut a pak už musel začít jednat "na svoji pěst". Já sama bych jednala těžko, protože jsem se dostala do stavu, kdy jsem nebyla schopná nic.

Jinak ano, já chápu, že sestry jsou lidi a netrvám na milém úsměvu a nekonečné trpělivosti. Trvám ale na plnění jejich povinností a slušném chování. Což je snad normální v každém povolání. Můžeš namítnout, že každý může mít své starosti. Ano, může. Ale pokud mu přerůstají přes hlavu, musí si to v práci zařídit tak, aby nezpůsobil průšvih.

Jinak kdybych si v práci dovolila ke klientům třetinu toho, co sestry na šestinedělí k rodičkám, tak bych letěla jak namydlený blesk. Jediné úlevy, které se mi kdy dostalo, bylo když mi v náručí zemřel otec a šéf mne na měsíc "osvobodil" od jednaček s tím, že mu mám pak říct, jestli jsem už v pohodě. A prvních čtrnáct dnů mi dal placené volno nad rámec dovolené (budiž mu dík).

Jo a to že rodčiky křičí není pro sestry omluva. Malé děti v jeslích a školce taky často křičí, je to důvod, aby na ně tety byly zlé a sprosté? Lidé v LDN také často křičí, dokonce i na jiných odděleních. Ale sestry tohle ví PŘEDEM, než tam začnou pracovat. Uznávám, že můžou mít před nástupem zkreslenou představu o tom kolik zvládnou, ale pokud to nezvládají, měly by odejít.