Re: Je to módní a nepřirozené.

Radimko, tak si říkám, kdybych třeba byla u toho, když se manžel poraní (co já vím, strčil by nohu pod nůž sekačka na trávu...); asi by křičel, určitě by tam byla krev, ale kdybych se raději zhroutila, místo pomoci sebou sekla do trávy a pak ještě rok odmítala na manžela sáhnout, neb bych měla trauma z té krvi, asi bych si nepřipadala jako dobrá partnerka... tak nějak naivně soudím, že nějaké to blitíčko, krev, křik, blábolení (jak psala Libik) patří k mému milovanému stejně jako ty příjemné věci. Nebrala jsem si ho jen pro to hezké, ani on mě. Takže mi klidně u porodu tu misku na zvratky podržel (stejně jako předtím, když jsem měla kocovinu).
Co budeme dělat, až budeme staří a neestetičtí? Přestaneme se jeden na druhého dívat, abychom si nezpůsobili psychickou újmu?