Jen aby tam byl...

Můj muž s emnou u porodu byl. Celé těhotenství se mnou chodil na každou kontrolu v poradně, na všechny odběry krve i cukrovkový test. Do porodnice, kde jsem ležela pro hrozící předčasný porod za mnou každý den po práci jezdil a domů jel až večer, nevynechal ani jeden den. Tím, že jsem musela celou dobu jen ležet se musel postart o domácnost i o mě on. Když mi odtekla voda, tak jsem mu to v klidu oznámila, až jsem si sbalila věci a jelo se. Po příjezdu do porodnice a natočení monitoru mu řekli, že může jet klidně domů, že se nic v noci dít nebude. Chtěl zůstat a zůstal po celou dobu. Držel mě za ruce, pomáhal mi na toaletu, vynášel "blití", chodil mi pro kolu, pak mi pomohl na porodní sál i když by to mohly udělat sestřičky. Dělal to vše sám a jak on říká se samozřejmostí, kterou bych mu oplatila, kdyby byl ve vážné situaci on. U samotného porodu stál u mě vedle křesla a pevně mě držel, když se muselo přejít na operační sál kvůli císaří, tak mi pomáhal a stál za dveřmi a čekal. Byl první koho jsem viděla, když jsme vyjeli ze sálu, a doprovodil mě až na JIP. Jakmile mě pustili, zase tam byl a chodil každý den na celé odpoledne a staral se o kluky a já trochu nabírala síly. Takže tak to bylo u nás. Nebyl tam, protože to je modní trend, nebyl tam aby mi dělal právníka, byl tam pro mě, protože jsem ho zrovna potřebovala a stejně tak bych tam já byla pro něj, kdyby potřeboval mě. Náš vztah to ještě více stmelilo a víc si vážíme jeden druhého. Vzpomínáme na to oba rádi, bez nějakých škaredých myšlenek... Přála bych to všem.