Muž jako obhájce a ochránce v porodnici

pro mě byl muž zejména ochránce - ten, který mě zná, ví jak reaguji, kdy je to už vážné, co chci, co cítím apod. Toto nemůže nikdy personál porodnice zvládnout, když mě vidí prvně až ve chvíli, kdy už je porod rozběhnutý. Těžko pak mohou tušit, jak mám nastavenou hranici bolesti, zda jsem jenom hysterka, nebo už je dítě "v zatáčce" a blížím se do finále.

Věřím tomu, že kdybych rodila doma s PA, se kterou bych byla v kontaktu celé těhotenství, bez problémů bych bez muže porodila. V porodnici bych bez muže snad neporodila - navíc pro mě bylo důležité, že byl po porodu s dětmi, sledoval co s nimi dělají, nenechal je nikam odnést apod. Toto vše doma odpadá.

S rozhovoru s mnoha kamarádkami mám pocit, že muž je pro ně v porodnici v podstatě zejména tlumočníke jejich přání a je tam proto, aby je "ohlídal". Nemůže odlidštěnost a nátlakovost dnešního porodnictví být prozaičtější vysvětlení přítomnosti otce u porodu?