tatínek u sekce

My jsme byli oba s manželem z toho že mohl být u porodu strašně zklamaní.Měli jsme domluveno,vzhledem k srdeční vadě syna a nutnosti sekce, že manžel počká v předsálí a jakmile malého vyndají,tak hned pujde k němu,aby byl u všech vyšetření ,případně skočil do auta a švihal do Motola pokud by tam malého akutně vezli vrtulníkem.Lékařka nás ještě těsně před sekcí ujišťovala,že toto lze,není problém.Nakonec ho z předsálí vyhodili,jen co za mnou zavřeli dveře sálu.K malému ho zavolali až když byl ošetřený a na kyslíku.Co se dělo,jestli ho resuscitovali,proč kyslík to mu nebyl schopen nikdo říct.Jen mlhavé odpovědi,že to nebylo moc dobré,ale to víte bylo to sekcí.Nemohl u malého být ani ty dvě hodiny než ho vezli na echo na kardio.Tam se vyloženě drze vnutil,že chce vědět co synovi je.
Dodneška mě to strašně štve,protože syn má další postižení a když se nás doktoři ptají jestli byl resuscitovaný atd,tak prostě nevíme.Vadí mi,že nemohl u něj být,když já byla na JIP,i když strašně moc chtěl,aspoň ho třeba chvílu chovat,tak prostě ne,návštěvy na neonatologii nesměj a přes to nejede vlak.Já k němu z JIP nemohla,tam ho přivést nesměli,takže msuel být sám u sestřiček.
Bylo nám to oboum líto,už proto že nám prostě slibovali něco co se ani kapku nenamáhali splnit.
Já vím,že zdraví dítěte je přednější,ale v jedné nemocnici to zkloubit jde v druhé nikoli.