Já osobně se císařskému řezu vyhnula jen tak tak - synek byl otočen koncem pánevním a zjistilo se to až na porodním sále. Za žádnou cenu jsem nechtěla císaře - operací obecně se velmi bojím. Přesvědčila jsem lékaře a zkusili jsme přirozený porod. Bylo to hodně těžké, přesvědčili mně aspoň na epidurál - zpětně vidím, že bez něj bych to asi nezvládla, byla jsem hodně vyčerpaná.
Když slyším, jak maminka třikrát zatlačí a dítě je venku... já tlačila v kuse půl hodiny, než malej pozpátku vylezl
Ale jsem velmi ráda, když jsem viděla v porodnici maminky po císaři - všechny měly velké problémy s kojením, navíc se nedokázaly o miminko hned postarat, takže ho měli sestřičky a děti plakaly a plakaly.
Já měla synka u sebe hned po vyšetřeních, provní noc byla náročná, sotva jsem stála na nohou, ale zvládla jsem to. Po císaři asi těžko.
Ale každé má jistě své pro a proti, ale na druhou stranu si myslím, že císařský řez by se měl provádět, jen pokud je to nutné, protože přeci jen rodit ,,normálně" je prostě přirozené. A pokud to jde...