Aha, takže jenom proto, že ne každej se z císaře vylíže tak rychle, tak straší?
-rekonvalescence měsíc, jizva bolela půl roku
-při vědomí, dobrá nálada teda nebyla, měla jsem strach, i když byl císař naplánovanej
-bolest začala už když mě šili
-dítě ukázáno asi ze dvou metrů na deset vteřin, bez brýlí jsem toho fakt moc neviděla, přiloženo za tři hodiny
-nohy jsem cítila za dvě hodiny
-domů mě pustili za osm dní, já i syn jsme neměli žádné komplikace-pokud nepočítám tu alergickou reakci po dezinfekci, kterou mi nalili i na přirození. takže se mi táhl šedej povlak od jizvy až ke konečníku, kterej se za pět dnů sloupl i s kůží.
samozřejmě, že to nikdo nepřiznal, akorát že já slyšela sestru, jak někomu říká ať dává pozor, že mi to teče až dolů.