Tak tady je jedna z rad autorky:
"Základním úkolem jeho matky je být mu k dispozici, když za ní příjde, nebo jí volá. Jejím úkolem není řídit jeho aktivity ani ho ochraňovat před nebezpečím, před kterým se může ochránit samo, pokud je mu to dovoleno. Důvěřovat v pud miminka je snad tou nejobtížnější zkouškou, pokud se rozhodneme pro život podle našeho kontinua. Někomu se možná PODAŘÍ DOVOLIT MIMINKU ABY SI HRÁLO S OSTRÝM NOŽEM, OHNĚM A NEBO NA BŘEHU POTOKA, tak jak je to běžné u Yequánů, kteří znají neskutečný talent miminek dávat na sebe pozor. Čím méně zodpovědnosti přebírá civilizovaná osoba za bezpečí miminka, tím dříve a lépe bude miminko smaostatné."
Můj názor je, že to Yequáni tolik neřeší, protože děti rodí jak na běžícím pásu..V nejhorším si vyrobí nové, že...
Je jistě dobré, dítě extrémně neochraňovat...nechat si ať si "namele", spadne z malé výšky, nechat ho sáhnout špičkou prstu na něco horkého...ale jen do té míry pokud nehrozí TRVALÉ NÁSLEDKY. Opravdu si nemyslím, že by nemotorné batole bylo tak šikovné a ani po běžném zakopnutí(kterých teď počítám tak 10 denně), nespadlo do výše zmiňovaného potoka.Teprve koordinuje pohyby a i kdyby mělo VĚDOMOU vůli něco neudělat(čemuž nevěřím)tj.(spadnout do bazénu, nabodnout ostrým nožem sourozence), může prostě ztratit balanc, zakopnout..a neštěstí je hotovo.