Přidat názor k článku Zázrak jménem adoptivní kojení, část druhá

Moc děkuju za tenhle článek. K vašemu rozhodnutí nerodit se nebudu vyjadřovat, je to Vaše rozhodnutí a podle mě - jsem také adoptivní maminka - je hlavní to, že rodina i dítě jsou šťastné a mají se rádi. Škoda, že jsem před šesti lety neměla tyto informace. Adoptovali jsem si malinkou holčičku, již před tím jsem užívala léky s vedlejším účinkem laktace, odsávala a opravdu se mi začaly dělat velké kapky bílého mléka, ale naprosto jsem se i přes velkou snahu nedobrala k nějaké správné technice krmení. O suplementoru jsem nevěděla vůbec a i přes mou obrovskou snahu sehnat dudlík s minimální dírkou mi nikde v lékárně ani jinde nedokázali nabídnout vhodný dudlík. Všechny měly velkou dírku, takže již po dvou dnech, ačkoli malá vzorně sála z prsa kde skoro nic neteklo, zatím co z dudlíku teklo až moc mi začala prso zcela odmítat. Ještě jsem to chvíli zkoušela, ale nevyšlo to. Jsem moc ráda, že je zde Váš příspěvek a pomůže alespoň jiným maminkám. Mě snad pomůže taky, protože mezi tím se na nás štěstí obrátilo a narodily se nám ještě další 2 děti. A právě malou jsem před dvěma měsíci (ve 3M) musela zcela odstavit kvůli lékům, které beru. Celé ty dva měsíce poctivě odsávám, mléko vylévám, ale laktace se celkem drží a já stále doufám, že mi zdravotní stav umožní brzy začít brát mírnější léky, se kterými budo moci kojit. Malá je celé ty dva měsíce plně na flašce Haberman od Medely, udržující sací reflex, ale když jí zkouším dát prso jen na chvíli ocucat, vůbec ho nechce. Takže budu doufat, že ona lahvička ten sací reflex opravdu nějak udrží a že se díky Vámi popsanému postupu kojení opět podaří obnovit. Moc bych si to přála. A jen na závěr, porod byl pro mě děsný a přitom úžasný zážitek zároveň, ale pro mě je jedno, jak maminka k dítěti přijde, ono je totiž stejně úžasné.