Přidat názor k článku Epidemie v porodnictví: císařský řez

ale dobrovolně bych rozhodně na císaře nešla. Naštěstí jsem nakonec ani nemusela. Mám dvě děti, první porod trval přes 12 hodin, byla jsem totálně vyčerpaná po nekonečných kontrakcích, hladová, nevyspalá, ze sálu mne museli odvézt na pokoj na křesle, omdlela bych. Ale v okamžiku, kdy byl první syn (3,47kg)na světě mi bylo krásně. Bylo po bolesti, skončilo to. Nějaké šití a bolesti pár dní po porodu při sezení, to už byla jenom prkotina. Představa druhého porodu se stejným průběhem nebyla příliš příjemná, ale šla jsem do toho s tím, že to bude naposled a že to zvládnu stejně jako ten první. Vzhledem k tomu, že jsem během druhého těhotenství trpěla těhotenskou cukrovkou, bylo nutné, aby se dítě narodilo do termínu. 14 dní před termínem však ještě bylo mimčo stále hlavou nahoru. Musela jsem začít zvažovat co by kdyby. Pokud se neotočí a porod nepřijde sám přirozeně, jít na vyvolávačku a rodit normálně koncem pánevním s tím, že riskuji zdraví dítěte? Nebo se rovnou objednat na císaře, protože dítě prostě do termínu musí ven? Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se smířila s tím, že na toho císaře prostě půjdu, pokud to bude opravdu nutné, hlavně abych neohrozila dítě. Naštěstí všechno dobře dopadlo, na poslední chvíli se ještě otočil hlavou dolů a porod se rozjel sám ještě 3 dny před termínem, trval všeho všudy asi 2 a čtvrt hodiny, syn měl 4,13kg, takže oproti prvnímu "procházka růžovou zahradou". Žádné vyčerpání, žádné velké bolesti. Druhý syn se narodil v půl 1 v noci a den samý den dopoledne se mne několik dalších maminek ptalo, kdy jsem rodila, po mé odpovědi, že to je ani ne půlden nevěřily mi, všechny si myslely, že to musí být už aspoň víc jak den. Opravdu jsem byla v naprosté pohodě. Což by asi po císaři takové nebylo. Prostě jsem zastánkyní přirozeného porodu a císařský řez akceptuji v případě, že je ohroženo zdraví dítěte či matky, nebo obou. Ty které se pro císaře rozhodují bez vážných důvodů prostě nechápu. Každopádně to je věc každé jedné, jak se rozhodne. Já děkuji bohu (nejsem věřící!), že jsem to podstoupit nemusela!!!!