Myslím, že jde hlavně o to, aby se ženy, pokud dostanou možnost se rozhodnout, rozhodovaly informované. Protože když chce někdo císaře na objednávku proto, že normální porod je pro něj už předem "noční můrou", tak odkud se ta noční můra asi tak vzala? Tipuju pár strašlivých porodních historek kamarádek a kamarádek kamarádek, případně rovnou maminek a babiček. A k tomu pár historek o príma císařích, fik fik a děcko je bez práce venku. Že to trochu bolí? Ale to normlání porod by bolel ještě víc, určitě!
Tady jde o celkovou změnu klimatu kolem porodů - za našich maminek v 50. letech to asi byly fakt docela kruťárny (protože podpora přirozenosti veškerá žádná, ale to zde teď rozvádět nechci), takže není divu, že postupně vzniklo povědomí o porodu jako o něčem děsném, bolestivém a vůbec vrcholném utrpení, kterému by bylo nejlepší se vyhnout. Snaha je toto povědomí změnit směrem tím, že porod nic děsivého a nenormálního není, a že každá ZDRAVÁ ženská má na to, aby odrodila normálně. Psychika je strašně silná, jen ji správně povzbudit.
A to nemluvím o čistě pragmatické stránce finanční, císař je dražší. Takže pokud volitelný cisař, tak pěkně zpoplatněný. A k tomu nechť každá nafasuje seznam poternciálních rizik, která si tak dobrovolně kupuje.
PS: Mimochodem, za podobně problematické považuju i vyvolávání porodů , protože pak je z toho často scénář: vyvoláme, nejde to, vyvoláváme dál, nejde to, matka už je úplně hotová, dáme epidurál, nejde to, uděláme císaře. Zajímalo by mě, jetsli někdo zkoumal souvislost mezi počtem neplánovaných císařů a vyvolávanými porody.
Předchozí