Já měla dva CS. Dcera byla trošku přidušená pupeční šŇůrou, tak byla asi dvě hodiny pod kyslíkem (rodit ji normálně, byla při pridušená víc) a kluk měl apgar po dvou minutách 10, takže žádné těžké adaptace
První cs jsem snášela průměrně - ploužila jsem se po chodbě stejně jako ostatní. Je pravda, že tam byly takové, které chodily normálně, ale většina se zpočátku plížila při zdi v předklonu a postupně se narovnávala. Druhý cs byl hrozný. Tedy to potom. Bolelo to stejně, ale hlavně jsem vůbec nemohla dýchat. Nepodařilo se mi vstát přesto, že mě do toho nutily asi třikrát. Třetí den mě zvedly z postele, ale tak jsem lapala po dechu, že mě zas posadily. nevím, čím to bylo - jestli proto, že to bylo podruhé, nebo polohou dítěte nebo věkem nebo prostě smůla. Po prvním cs jsem po návratu z porodnice dopoledne chodila pomalu po bytě, odpoledne polehávala. Po druhém jsem nebyla doma schopná se posadit z lehu. rekonvalescence trvala mnohem dýl.
Ovšem objektivně bylo vše v pořádku, kontroly u lékaře byly zcela bez problémů.
Na druhou stranu kamarádka měla přes půl roku po vaginálím porodu bolestivý sex.
takže je to opravdu indi vindi