Přidat názor k článku Maturita – zkouška dospělosti

Zkopíruju Ti pro "utěšení" můj článek z našeho webu. Věř mi, že já vím, jaký to je a to velice živě - odmaturovala jsem před dvěma týdny.

Byly to nervy... neskutečný. Myslela jsem, že jsem "salámista" jak říká táta, prostě pohoda jazz, to nějak dopadne, flegmouš velikej. No nebylo tomu tak. Bylo tomu až tak, že jsem se zařekla, že na žádnou vejšku (i kdyby se náhodou slitovali a řekli si, že Danýska strašně potřebujou a vzali mě) nepůjdu - ten stres několikaletej mi za to nestojí.

Jak probíhala moje maturita a to nejhorší období před ní? Celá oktáva směřovala k jednomu cíli, všichni nám to dávali najevo a taky se neustále na maturitu připravovalo. Každý vídeméně chodil už jen tam kam potřeboval, zbytek se nějak okecal.

Moje maturitní předměty byly: Základy společenských věd - tedy všech věd, od filosofického mýtu až k postmoderně, práva, politologie, ekonomie, psychologie, sociologie. Dějepis od mamutů až po listopad 89. Literatura od Gilgameše k Pottrovi a angličtina s 30-ti tématy všeho druhu.

Myslím, že jsem se připravovala dlouho, ale ty přípravy byly tak strašně pozvolné, že jsem se vlastně ani moc neučila, jen si to spíš tak pročítala, nic moc neřešila. Od písemných maturit nastal zlom, kdy všichni všechno moc řešili a já se pořád učila tak napůl - stresy už pracovaly, ale ještě to bylo daleko. Najednou tady bylo poslední zvonění a nastal svaťák a já se začala učit a nervovat o 106. Na začátku jsme si to ještě moc nepřipouštěla, ale nechápu proč. No a najednou začal ten pravej kolotoč, učení 20-ti otázek denně, absolutní vokna, absolutní nestíhačka, absolutní bezmoc.

Všichni říkali, že to dám (doma se nejvíc ujala Joeova věta: "Se* na to!"). Vždyť jsem přece dávala pozor, vždycky něco řeknu, ale já byla přesvědčena o své demenci, absolutní tupotě a prázdnotě.

Maturovala jsem v úterý 19.5. a v pátek předtím to na mě padlo uplně, Joe nebyl doma a já usedavě řvala jak želva... žaludek staženej, že nic neumim, že tam snad ani nepůjdu, že jsem prostě blbá jak tágo. Po jeho příchodu mě však schoulil v náručí a svět byl o trochu lepší. Nedalo se nic dělat, bylo jasný, že to nestihnu. ABSOLUTNĚ jsem se vykašlala na angličtinu, věděla jsem, že začít se jí učit, tak se složim, protože zjistim, že nic neumim. Tak jsme jela literaturu, jednou si přečetla dějepis a projela filosofii.

V pondělí bylo slavnostní zahájení a to už šlo do tuhýho, už se první člověk potil a už to první měli za sebou. Já se celý den učila a přestala jsem stresem jíst, taky mi během mého předmaturitního stresu vypadalo dost vlasů. Joe mě večer vytáhl na Smokie - byli skvělý, ale já brala koncert spíš jen kulisu a snažila se dávat dohromady příběhy, který bych mohla následující den podat u zkoušky z angličtiny. Koncert měl být jakýmsi uspávačem. Spaní a hlavně usnutí byla věc, která jaksi nešla a pořád je to trošku rozhozený. Myslela jsem, že usnu o půlnoci a vzbudím se třeba v 9, abych se ráno už nestresovala. No jasně - v 5 jsem byla vzhůru, oči jak baterky a listovala jsme poznámkama s jasným verdiktem - prostě nic neumim. :o)

Joe odjel do práce a já se začala postupně sbírat, oblékat a balit a odjela na nádraží. Psychicky jsme už byla trochu v klidu, dokonce jsem i vtipkovala. :o) Ve 12 jsme byla ve škole, setkali jsme se spolužákama co byli na řadě se mnou a taky těmi, co už to měli za sebou.

Ve 13:00 to začalo a já poprvé sáhla do pytlíku s nápisem Český jazyk - číslo 24: Otázka: Praha magická, literární postavy různých období a genius loci magického evropského města, osobnost F. Kafky + mluvnice "odchylky od pravidelné větné vazby". Na potítku jsem něco vypotila, literaturu jsem docela ovládala, ale v tý mluvnici jsme se trochu patlala.

Pak půl hodiny pauza a zase další stres do další zkoušky - zatím jsme bavila celou knihovnu, kde většina umírala ale my museli dělat blbosti, abychom přežili :o) 14:00 pytlíček s nápisem Základy společenských věd - číslo 1: Otázka: Platónův mýtus o jeskyni jako zrod filosofického uvažování. Platón je můj oblíbenec, takže jsem si napsala jen pár bodů a mlela a mlela, pak se dostalo na mojí seminární práci, o které jsme povídala a zkoušku jsem zakončila slovy: "A taky ve Slunečním státě souložili podle hvěz." Všem bylo líto, že čas už vypršel a já musela uvolnit místo.

Ta jednodušší část byla za mnou, teď hodiny směřovaly k 15:00 a pytlíčku Anglický jazyk. Opravdu jsem studiu cizích jazyků moc nedala a některý témata jsem vůbec nevěděla - například ochranu životního rpostředí bych si těžko dala i v češtině. Číslo 11: Otázka: The Czech Republic - docela jsme se rozpovídala a nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala. Prostě jsem mluvila.

Poslední zkouška 16:00 pytlíček Dějepis - číslo 24: Otázka: Vývoj Ruska ve 20. st. a to jsem jela od mužika přes krvavou neděli, VŘSR, Lenina, NEP, kolektivizace, Stalina, Chruščova, Gorbačova.
V 17:15 verdikt, stáli jsme před komisí jak na popravě a u mě jen znělo: Český jazyk - chvalitebný, Základy společenských věd - výborný, Anglický jazyk - chvalitebný, Dějepis - výborný. PROSPĚLA s vyznamenáním.

To bylo strachu a nervů. Tímto bych strašně ráda poděkovala za všechno svýmu milovanýmu chlapovi, kterej mě držel nad vodou, když jsme se potápěla, kterej mě držel za nohy, když jsme chtěla skákat z okna :o), který byl, je a bude vždycky mojí velkou oporou, a který toleroval úplně všechno. DĚKUJU, Miluju Tě