... tak já se přiznám, že manželku jako diář rád používám. Jsem bordelář a mám obvykle příliš mnoho věcí v hlavě - to je totiž jediné místo, kde se mi (zatím) tolik neztrácejí. Manželka je prostě na dlouhodobé plánování lepší, takže věci jako přeočkování, zubaře a půl roku plánovanou dovolenou si pamatuje lépe. Nemyslím, že by jí vadilo, když se jí čas od času přeptám, kdy to vlastně na ty hory jedem.
Ale pokud jde o program dětí, tam to máme rozdělené: pokud je s nimi doma manželka, "ví" ona a já se jí ptám. Pokud jsem s nimi já, je to naopak. Nechápu, proč by mělo být účelné, aby dva lidé pořád mysleli na všechno. Kdo je v práci, soustředí se na práci, kdo je s dětmi, dělá s dětmi. Je to špatně?
Poznámka o sladkém ranním spaní tatínka mě upřímně rozesmála...
A poslední odstavec článku už je úplná zhůvěřilost - jak může tak zvaná odbornice obecně tvrdit, že "kluci méně vyhledávají kontakt s vrstevníky" nebo že tatínkové nejsou schopni něco takového zajistit. Není ten článek zkopírovaný ze sedmdesátých let? Tehdy se tu v pedagogice razila takováhle amatérská pseudopsychologie...
Předchozí