Odmalička přece všichni víme, že jsou mezi holčičkami a chlapečky rozdíly nejen po fyzické stránce. To jen bolševici se snažili vnutit obojímu pohlaví, co pro něj nebylo přirozené.
Jsem možná nemoderní a neemancipovaná, nebo mám ze své rodiny jiné vzory, ale naprosto souhlasím s tím, že až na výjimky, se o děti a jejich všední program stará máma. Tátové jsou velice potřeba, ovšem nejsou na světě a v rodině proto, aby věděli, kdy je který kroužek, nebo proč musí Pepíček na rovnátka (zdůrazňuji - až na výjimky!)
U nás v rodině měli chlapi vždycky dost práce a starostí, aby zabezpečili rodině materiální i duševní potěšení (tedy chleba i zábavu a všeobecný rozvoj - když to zkrátíme) a ženské, ač též nebyly v domácnosti, přece jen zvládaly práci i domácnost, plus děti (sem tam s pomocí tatínka) a pokud se vyskytl problém, pomáhali nebo pomáhaly si všichni - všechny navzájem.
To, že náš táta většinu svého života netušil, do které třídy chodíme (myslím tím ročník - A,B, C, D po něm nikdo nechtěl :o))), a který den máme jaký kroužek, z něj přece nedělá roztržitého blbce. Věnoval se nám poctivě celé dětství a obětuje cokoli, včetně času i dnes. Je dodnes náš vzor, je významným člověkem, který je zapsán i ve veřejném povědomí, byl několikrát v životě vyhlášen nejlepším na světě ve svém oboru, který byl původně koníčkem (není vědec :o))) - má spoustu skvělých vlastností. A že si není dodnes jistý, kolik je jeho dětem let, co studují a nezná přesné datum narození vnoučat? No a co?! My o něm taky nevíme všechno...