musím se zastat chlapů - v každém je něco z té bojovnosti, pro kterou byl stvořen. A když zrovna nejsou bojovníci v kariéře, víme, že umí bojovat v jiných oblastech. Málokterý chlap je "ideální" otec a manžel, protože byl většinou vychováván k tomu, aby nezlobil, seděl celé mládí pevně přitisknut k židli a ani nedutal,a když se úča na něco zeptá, tak vystřelil ruku ke správné odpovědi. Když totéž po něm chtějí ještě doma (a kdejaká matka na kluka pětkrát denně křičí "nezlob", "buď zticha", "nikam nepůjdeš"), tak bodejť by z něj nevyrostl hospodskej povaleč, nebo rachitickej vědec,co bydlí u té maminky (co tak božsky vaří), nebo jakýkoli jiný torzo...
Myslim, že otázka organizace je naprosto vedlejší - je to individuální záležitost. Podstatný je, jestli se vůbec dokáže jako chlap chovat ke své ženě - přiznat a napravit chybu), neobracet agresi proti rodině, brát ženu jako svýho parťáka (ne osobní otrokyni)a někam tu rodinu vědomě vést... (a spoustu dalších věcí, který zvládne každej chlap)..záleží také na otcích, k čemu své syny vedou. Kdo chce vědět víc, přečtěte si knihu Pozor, srdce muže (Eldridge) a pochopíte
Předchozí