Nechci svým povoláním nikoho ohromovat (už proto, že mu nepřipisuju žádný hvědný status), ale uvádím ho jako příklad povolání, jehož vykonavatel/ka obecně bývá trochu mimo. Mmch, rozdělení "máma na všední den, otec na svátek" opravdu neuznávám, hlavně proto, že jsem sama máma. Odřít černou práci a vtloukat dětem do hlavy, že tatínek je ten zázračný, o to opravdu nestojím. Navíc, mě taky dost obtěžuje zařizovat ty prozaické věci a radši bych, aby to dělal někdo jiný.
Ještě jednu věc... sváteční otcové jsou v těžkém průseru, když matka vpadne. Mě v 16 zemřela a totální kolaps svátečního otce nehodnotím zrovna pozitivně. Vážím si chlapů, kteří si nehrají na ideové vůdce, a dělají v rodině právě tu neviditelnou, blbou, nedoceněnou práci, stejně tak si vážím takových ženských. Sestoupit z výšin jednou týdně a zazářit, to je hodně laciný.
Předchozí