Přidat názor k článku Dřív do školy. Zkrátíme jim dětství?

Nyní mu bude v září 15 let, skončil devítku a nastupuje na gymnázium. Je ve třídě naprosto nejmladší (jediný nemá šanci si v létě najít brigádu a pod.), ale podle jeho slov v tom problém nevidí a takovou věc neřeší ani on, ani nikdo jiný ve třídě.
Důvody byly podobné, jako autorka popisuje v článku. Navíc syn v té době četl tiskací písmo a počítal, ve školce byl vúdčí osobností a vedl celou dětskou partu. Všichni šli do školy a on měl zůstat ve školce.
Potíže nastali tehdy, že jako dislektika a slabého disgrafika poradna školu nedoporučila. Líčili mi tam katastrofické scénáře, jak bude propadat. Jenže syn do školy chtěl, tak jsem ho objednala na soukromé vyšetření, které probíhalo úplně jinak (mohla jsem být přítomna) a výsledek byl, že je nadaný a inteligentní, že to bez větších problémů zvládne. Dislektie se zpravila věkem (nyní sice škrabe, ale normálně píše, navíc se letos konečně rozečetl). Poslední roky má vyznamenání (2 dvojky) - od páté třídy odmítl úlevy na dislektii, učí se 3 jazyky, vybral si na gymplu mat-fyz zaměření.
Můj závěr je takový. Sice to bylo pro něj ze začátku těžší, ale donutilo ho to víc se snažit, normálně by se rozhodně ve třídě nudil. Rozhodně jsme tenkrát udělali dobře.