Simčo, já na jednu stranu chápu tvůj postoj k těm kroužkům, jenže člověk míní a děti mění.
Moje starší dcera je takový normálně aktivní nebo spíš míň aktivní dítě a v první třídě měla kroužky tři, každej jednou týdně, z toho na jednom trvám já (cokoli dle jejího výběru, kde se bude hýbat, tehdy chodila tancovat), ostatní prostě chtěla. A bylo to až dost a víc by bylo moc.
Letos byla v první třídě moje mladší dcera, neustále se pohybující, těkající, hemžící se bytost. Anglinu měla dvakrát týdně, sokol jednou, do toho si poručila housle - jednou týdně, ale skoro denně cvičit, nějak se nám tam vyloupl ještě jeden všeobecný kroužek, a neustále odrážím její ataky, proč nemůže chodit na hip hop jako starší ségra, a jestli by nemohla chodit na skauta. Jenže někdy je potřeba přece jenom psát ty úkoly, a občas si i ona potřebuje odpočinout nebo pohrát, takže zatím odolávám a říkám, že NE.
Nicméně přetížená není a příští rok možná budu muset ustoupit a aspoň o kroužek víc jí povolit.
A ano, některé dny má dva kroužky.
Jako, znám i děti, jejichž rodiče jim rozplánují každé odpoledne od oběda do večera, jedou jeden kroužek za druhým, pak jsou permanentně na hromadě, nemocné, unavené, bolí je břicho, hlava, mají teploty, nestíhají školu - ale řekněme si rovnou, že to je výrazná menšina a holt když rodič není soudnej, tak to dítě pocítí v mnoha dalších směrech, nejen v počtu kroužků...
Předchozí