Přidat názor k článku Dřív do školy. Zkrátíme jim dětství?

Také mám prázdninového kluka (16.08) a celý předešlý rok jsem prakticky neřešila nic jiného, než zda-li ho dát či nedat do školy. Nakonec jsem ho přeci jenom nechala doma, ač v PPP ho doporučili do školy, ale s malý rizikem. Jsem asi tedy srab, ale s přihlédnutím k dalším okolnostem (další dvě děti a čtvrté v blízkém plánu), jsem to rozčísla (konečné rozhodnutí nechal psycholog na mě) a nechala ho doma. Trochu ho to mrzelo, měl pocit, že selhal, když ho neposlali do školy, ale nějak jsem mu to vysvětlila. On je velký cíťa, něco prožívá hodně,něco se ho skoro nedotkne. Ke všemu nechodil ve škoklce ani do předškolní třídy (kvůlivá kapacitě), takže zůstával v té pro "prťouse". Neumí číst, psát ani dělit či co to ta vaše einsteiňátka umí, jen ho prostě baví ty úkoly pro předškoláky, je pracovitý a hodně snaživý. Poslali jsme ho do hudební školy a to ho hodně chytlo, takže nám doma pořád něco přehrává na piáno a zatím mu to asi stačí. Grafomotoricky je minimálně o rok pozadu, ale u nás to neměl kde pobrat, mě učili znovu psát ve čtvrté třídě, manžel měl z VV za lidovku. Jinak já jsem říjnová a šla jsem o rok dříve (prý bych se ve školce nudila). Byla jsem vždy mezi prvními ve třídě a to nejen prospěchem, ale i vzrůstem, ale pořád jsem měla pocit, že tam jaksi nějak nepatřím. Hodně to bylo znát i na SŠ a gradovalo to na VŠ. Tam už byl ten věkový rozptyl opravnu velký. Ve čvrťáku jsem to z jistých důvodů zabalila a dala si na dva roky pauzu (porodila dvě děti)a státnicovala jsem až v 26 (pro všechny šikovné počtáře a detailisty- ty nedodělané tři semestry jsem dokončovala další tři roky - prostě jsem zase prodlužovla atd). Prostě to tak asi mělo být. Byla jsem ve třídě i s 40ti letou fajn babou, takže věk ohledně dostudování VŠ fááákt nehraje roli. Když na to máte, tak to dáte.