Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Dobré ráno,
po přečtení Vašeho příspěvku jsem si vzpomněla na své dětství...mám bratra o tři roky mladšího,tedy jsme ve věku jako Vaše děti...rodiče byli z nás taky zoufalí,dokonce nás i o prázdninách vraceli prarodiče,že my dva spolu být prostě nemůžeme a brávali si nás každého zvlášť..asi Vás neuklidním...handrkovali jsme se do mých osmnáctin,pak jsem odjela studovat mimo město a tím,že jsme se vídali míň,stávali jsme se vzácnější..dnes jeden na druhého nedáme dopustit a držíme spolu za každé situace(je nám už 30 a 27let)...asi to chce pevné nervy a věřit ve výchovu,která se Vám určitě vrátí,tak jako našim rodičům.Držím pěsti!