Někdy mam pocit, že to absolutně nezvládám, že to dělám špatně. Tolik svoje děti miluji a chci z nich vychovat slušné a hodné lidičky.
Snažím se, aby hezky pozdravily, když někam přijdou, aby uměly poděkovat a poprosit, myslím, že se mi docela i daří - to asi, ale jediné. Pětiletá dcerka je jako zatvrzelý beran, s kterým prostě nehnu, když jde o úklid pokoje, ranního oblékaní do školky či provokace svého o tři roky mladšího brášky. Vím, že asi trochu žárlí, protože bráška přeci jen ještě potřebuje trošku více peče než ona, ale mám je ráda stejně a neustále dokola se snažím jí to vysvětlit.
Nehledě na to, že bráška taky zrovna není "hodný chlapeček".
Takže u nás od ranního vstávání je křik a prosazovaní autorit - dcerčiny nad synem, mé nad nimi a neustále dokola....
Někdy mám pocit, že z toho kruhu nikdy nevybočíme.
Nemůžou si spolu hrát, vše si navzájem ničí a bourají, i do vany musí chodit každý zvlášť, protože jinak se po celém domě rozléhá křik a jekot - nehledě na tu povodeň, co po nich vždy vznikne.
Jít na procházku? Hrůza!!!! Kam jde dcerka, tam jde synek, vylezou úplně všude a já mám co dělat je vždy pochytat - nebo spíše malého (dceru už nechávám být, ale nemůžu jí vysvětlit, ať tam či onam neleze a nešplhá, že on pak chce prostě taky a je na to malý).
Vždy jsem nesnášela jako starší sourozenec větu: "JSI STARŠÍ, TAK MUSÍŠ BÝT ROZUMNĚJŠÍ!" K mému zjištění ji používám velmi často, ale stejně marně. Někdy si připadám jak nějaký bachař dvou malých zločinců a přitom bych tolik chtěla mít pěknou rodinku, jezdit na výlety, zajít si na oběd nebo dovolenou... Ale to prostě nejde - to psycho po rodinném obědě ve společnosti „rozdejcháváme“ hodně dlouho a manžel už vůbec i když se oba moc snažíme, máme doma dvě neřízené střely.
Tak si říkám, je to všude, kde jsou dvě a více malých dětí, nebo existuje nějaký fígl, jak si s dětmi užívat jejich dětství a ne se dostat do BLÁZINCE??????
Naše dovolená v minulém roce byla taky katastrofou a to jsme jeli do malého rodinného kempu v Jižních Čechách, nepamatuji si snad ani minutku, kdy jsem si v klidu vypila třeba kafe nebo si dala s mužem skleničku, když jsem syna, který začal chodit, konečně přestala honit po jídelně, kde lidem kradl příbory a pak do nich štouchal a neustále zavíral a otvíral dveře, s kterými vždy tak říznul, že se lidé oklepali - uvědomila jsem si, jaká to byla chyba! Co mám z takové dovolené? Jen pár tisícovek pryč a zážitek? Hrůza a děs!
Proto prosím poraďte mi - co dělám špatně? Snažím se domlouvat i nedomlouvat a okamžitě to řešit plácnutím po zadečku, ale nepomáhá to, snažím se, aby se nenudily - čtu jim, povídám, na procházky i na hřiště chodíme, jezdíme do bazénu, v zimě na hory....
Zkrátka se snažím jako každý rodič, ale vše je pro mě jen a jen stres!!!!
Někdy si pak kladu otázku PROČ JÁ MÁM ZLOBIVÉ DĚTI?
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.