Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

ahojda,

taky si kladu stejnou otázku. Manžel mi škodolibě odpovídá, že je to "dárek osudu". Tak si říkám, co jsem komu provedla?!
Mladší syn je o malinko klidnější, ale fakt jen o malinko. Živý je také velmi, ale neřve tolik a trošku líp spinká, než jeho bráška v kojeneckém věku. Musíme být co nejvíc venku, doma je to na zbláznění, takže chodíme, i když leje jako z konve. Naštěstí do lesa a do parku je to kousek.
Starší už i posedí a delší dobu si pohraje na jednom místě, zato za mladším se nalítám. Maximální bezpečná vzdálenost je půl metru. Má neukojitelné objevitelské touhy a nulový pud sebezáchovy.
A ti dva spolu? První asi 3 měsíce šlo malému vyloženě o život, starší příšerně žárlil. Pak ho jakžtakž ignoroval. Zajímavý pro něj začal být ve chvíli, kdy začal lozit.
Doma bordel jak v tanku, řev jak u paviánů, někdy mám pocit, že to nikdy neskončí a že se z toho zblázním. Jak který den, někdy je to relativně v klidu.
Hlavně pokud jde o blbiny, stává se z nich silná dvojka. Starší syn (4 roky) je šikovný na sport a vydrží dlouho stavět z Lega či jiných stavebnic úžasné konstrukce. Jako miminko byl nespavec a uřvanec, teď už spí líp, ale hlučný zřejmě bude pořád. Taky je to pěkný provokatér.Nikdy nebyl mazlivý. Teď i pusu dá a "zatulí" se, ale většinou jen když něco chce.
Mladší syn (17 měsíců) je mazlivec. Dává úžasné pusinky, ale taky se pěkně čertí. Když ho beru na přebalko či oblékání, udělá hadrového panáka, hulajdí "nenene" a kope jako kůň. Naštestí mám svaly a reflexy vytrénované už od staršího, sem tam ale nějakou stejně schytám ))
Mladší začíná bráškovi vracet utrpená příkoří. Sem tam ho něčím praští, a když mu starší něco bere, hulajdí to své"nene" a nechce hračku pustit. V budoucnosti to vidím na docela slušné kohoutí zápasy :-() Oba jsou ale dostatečně korpulentní, takže síly by mohly být vyrovnané.
Tož tak to vypadá u nás, jestli chcete, písněte mailíka.

Iva