Nevím, jestli jsem dělala všechno správně,učebnice výchovy za nás nebyly.Náš první syn byl klidný a hodný,a pokud neposlechl, dostal na zadek a pamatoval si to.Myslela jsem si bláhově, že toto bude platit i našeho druhého syna,ale vyvedl mě z omylu.Byl živý,jakmile jsme ulehli,dožadoval se pozornost tím, že se vydržel bouchat do zad.Myslím, že by mi byla pomohla rada:miluj ho tím víc a obejmi ho.Ale já ho trestala a šlo mi na nervy,že to není podle mého.A při třetím synovi jsem na procházkách už trpěla také. Brali do ruky každý klacek, kámen, strkali se,já je okřikovala a vraceli jsme se unavení s manželem všichni.Je ale zajímavé:venku a doma zlobili,ale na návštěvách seděli a byli hodní, i u lékaře.No a přes všechno si říkám:byli to hodné děti a všechno chce čas, těšte se,že přijde změna,milujte je, objímejte,dokud se nechají,čas uteče jako voda a budete je mít z domu a budete s nimi vzpomínat na ty jejich lumpárny
Předchozí