Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Tak si to tu tak pročítám a zjištuji,že v tom nejsem sama.Ráno,sotva se vzbudí starší,je u nás křik na denním pořádku.Je to přesně jak paní popisuje.Připadám si jak nejstrašnější máma na světě.Vždy jsem si říkala "nebudu se tak chovat ke svým dětem!",když na mě máma křičela,a co dělám?Křičím taky a večer?Večer,jako máma u mě klečím u postýlek a bulím,že na ně(hlavně na tu starší)křičím a já si přece kažičký den říkám"dneska nebudu křičet,půjdu pryč a budu počítat a vrátím se až se uklidním"A hádejte co se stane druhý den ráno,když máme jít do školky?Natálka se nechce oblékat,se Silvinkou se zlobí navzájem.Jedna chce vždy to co má druhá.Radu bohužel nemám,jinak bych se podle ní řídila už dávno.Ale aspoň jsem se vypovídala někomu,kdo chápe jak to s dvěma a více dětmi chodí.Všem přji klidné,neukřičené dny,krásné prázdniny a už musím letět nebo naše slečny už se zase hádají o smetáček a o to kdo bude mamince více či méně pomáhat(spíš do toho blázince,než se zametáním podlahy)sluníčko na každý den Vám všem přeje Iva s holkama