tyjo tak podobnosti situace mě fakt dostaly
starší (4roky) je taky hulačidlo a nemazlivec, akroátže dcera
mladší (1r a 2 měsíce) je mazlivec a pusinka, ale taky průďa právě třeba na přebalováku včetně kopanců a mostů a drmolení "nenenene" nebo "jejejejej"
Sžívání probíhalo tak nějak stejně - sestřička bratříčka málem "samou láskou" zlikvidovala když byl miminko, a teď ho peskuje místy až šikanuje. Zas chápu to, že dřív měla pokoj a všechny hračky pro sebe, teď nemá kouteček kam by jí brácha nevlezl, a není v dimenzích našeho bytu jí takový koutek udělat :-( (mmch mě taky chybí nějaké "moje místo", jedině snad u PC - jak mi tam položí hračku tak se čertím).
Takže dcerka huláká na brášku, ten hulačí jen tak aby nebyl zticha a já hřmím na ně na oba :-( A to jsem přitom takový tichomil a klidomil, chjo..
Taky jsou chvíle kdy si vyhrajou nebo dcera malému pomůže, to někdy jo. A přiznám se že je pro mě problém jak skloubit to že chci být "hodná a spravedlivá" ale furt dokola musím řešit kázeň a poslouchání dcery, kdybych musela trvat na všech "trestec" (odepření něčeho) tak mám dojem že bych fakt byla už jen ten bachař.