Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Máme 2,5 letá dvojčata- párek a říkám si, zlaté časy když byli mimi. Co s nimi nyní zažívám je pro mě jedno z nejkrizovějších období. Řeším neustálé dohady, roztržky, až to řeším po dobrém nebo po zlém - nemá to skoro žádný efekt. Navíc jsou stále líní chodit na nočník, takže se nám stávají nehody.Když se zeptám jestli se jim nechce,nebo je posadím na nočník tak utíkají a vztekají se že nechtějí a pak jsou schopni se do minuty zčůrat.K tomu zvládnout alespoň běžné domácí práce, uvařit, případně upéct,umýt nádobí,vyprat,vyžehlit,vyluxovat... a nezešílet. S manželem na sebe moc času nemáme, on často do večera v práci(ale když je doma,dětem se věnuje a pomáhá), děti uložím po 20hod do postýlek a ve 22hod bývají ještě vzhůru, lumpačí v postýlkách, přehazují si peřiny,pošťuchují se...Pro lidi, co to děnně nezažívají, to může být roztomilé, ale já jsem někdy na zhroucení. Když s nimi chci jít ven, tak je nemůžu dostat z domu, když chci aby jsme šli domů na oběd, nechtějí zase domů. To samé je z koupáním, nejdříve je nemůžu dostat do vany a pak je zase řev když je vyndavám.I dovolená byla lepší když byli malé, když jsme teď byli na horách prakticky jsme si ani jeden neodpočinuli,záviděla jsem párům s jedním dítětem, kteří si přivezli babičku, nebo dědečka a mohli se věnovat jen sobě.My jsme je pořád někde honili,ani oběd jsme si nesnědli v klidu o kávě nemluvě, ještě je hlídat, aby neobtěžovali ostatní lidi, aby něco nerozbili,nezvrhli - to pak není dovolená pro nikoho.Ani žádná procházka nebo výlet neproběhnou v klidu a bez fyzického a psychického vyčerpání nás rodičů. Po obědě se jim nechce spát, takže dokážou řádit celý den.Nejvíc mě dostává věta okolních lidí, že teď už to máme dobré,že už jsou velcí a samostatní a že si spolu můžou hrát:))). A nebo taky,jestli neplánujem další dítě:)