Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Nemá smysl se rozčilovat a říkat si:až budou větší,až toto,bude to jiné...vždycky se v nějakém věku najde něco ,co nás vytáčí k nepříčetnosti. Nedá se ale nic dělat,máme děti,jak jsme(většinou)chtěly a už nám je nikdo neodpáře.Mám syna 28 let a sedmiletá dvojčata,takže jsem už prošla všemi vývojovými stupni a vždycky se našlo a najde něco,co je nervy drásající. Někdy závidím své bezdětné sousedce,která sice kdysi děti chtěla,ale teď je naprosto vytěsnila ze svého života. Je to asi taková její obrana před dotěrnými zvědavci(taky si pamatuji otázky typu:a kdy budete mít mimi? Takže ona se staví tak,že je bez dětí spokojená,ale nikdo neví,co se jí odehrává v hlavě a co její biologické hodiny. Já bych s ní neměnila,i když si někdy říkám,co bych dala za trochu klidu a ticha bez hádek, Jenže když mi pak ti dva napíšou dopis,kde se to samými:-maminkomylujytě-hemží,jsem ta nejšťastnější mamka na světě