Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Díky za inspiraci
já už jen čekám, až se začne mrňousek víc projevovat, pak to bude asi podobné jako v tom článku (no budu se snažit, aby ne ve všem)
Ale když se někdy u dcery sejdou moje a mužovo slabé stránky, tak o to víc obdivuju lidi, kteří si dítko adoptují. Ale v některých věcech v chování asi dochází k přeskočení generací (asi neúplná penetrance jako třeba u alergií) protože já i manžel jsme si téměř bez hlásky hráli hodiny a dcera i když je sama, tak nezavře pusu (možná po tchýni, jinak těžko říct). Tedy pusu zavře, ale přesně v okamžiku, kdy by ji mít zavřenou neměla - třeba když má pozdravit (no aspoň sama děkuje).

A že ticho léčí, to mě naučila kamarádka už dávno. Takže když už toho mám dost, dám jí nějakou práci v pokojíčku a pokyn, ať mě nechá aspoňpůl hodiny odpočívat. Zezačátku to zkoušela, chodila po dvou minutách mi něco ukazovat, ale ťeď už ví, že půl hodiny je dlouho a že se s ní stejně dřív jak za 20 minut bavit nebudu, tak mě nechá i déle v klidu (samozřejmě, že ne vždycky, ale aspoň většinou)

A můj táta taky říkal, že když zlobili se strejdou (jeho bráchou), tak je máma seřezala oba a většinou měla pravdu.
Malá uklízí celkem ráda. Máme takové pravidlo, že večer je uklizeno, přes den můžou být hračky tam, kde nepřekáží (takže ši může jezdit s mašinkama v kuchyni, ale když tam vařím, tak to musí odklidit zpátky do obýváku nebo někam jinam).

No uvidíme, až nám poporostou (zatím to jde 4r a 6m).