Přidat názor k článku Jak je těžké vychovávat dvě neřízené střely

Je mi 42 let,jsem rozvedená,3 děti téměř dospělé a mě se začalo stýskat po tom každodenním opečovávání.Požádala jsem tedy o děti do pěstounské péče.Vloni v červnu jsem si domu přivezla 2 krásné děti(7letou holčičku a 5letého chlapečka.Prázdniny byly super,užívali jsme si výlety,zařizovali jsme pokojíček,...byla jsem šťastná.Pak přišla škola,školka a každodenní strosti,povinnosti a hlavně režim.Dojíždíme autobusem a ten se musí stihnout.Přišla spousta věcí,které děti neznaly,na které si musely zvyknout a které musely plnit.Holčika se všeho nového bála,oplakala si první školní den,prvni den v kroužku,první semostatnou cestu domu,......ale je šikovná a vše zvládla na 1.Nevím kdy přesně došlo k tomu zlomu,ale od jisté doby je z ní,,dračice,,na bráchu křičí,byje ho,kvůli všemu se vzteká,odmlouvá,.....prý je to dobré znamení,prý si tu už zvykly a toto jsou jejich přirozené reakce.No nazdar-řekla jsem si.Ani chlapeček není svatoušek,je to hyperaktivní rarášek,ktery vše rozbíjí a nemůže být ani chvíli bez dozoru.Holoubky z nosu patle na zeď,čůrá do krabice s plyšáky,rozlévá vodu po koupelně.Někdy opravdu šílím a některé situace dlouho rozdejchávám,ale na druhou stranu bych už jinak žít nechtěla.Mám pocit,že muj život má smysl.Teď se těšíme že k nám během prázdnin přibude ještě malá holčička.Ale proč sem vlastně píši-chci Vám všem,kdo jste sem napsaly o svých trampotách s dětmi poděkovat.Moc mi pomáhá vědomí,že jen málo kde je to jiné,že děti jsou prostě děti,někdy hodnější,jindy zlobivější,ale vžy si zaslouží naší lasku.Proto je mějme rády,ony z toho vyrostou-snad!